Litvínovský trenér František Výborný, který Žemličku dřív ve Spartě vedl, se jeho stavu nedivil. Osmatřicetiletého útočníka chápal. „Už když jsem mu ve čtvrtek odpoledne poprvé volal, na jeho duši jsem i přes telefon cítil velký smutek. A překvapení,“ popsal Výborný. „Až večer kolem desáté, když jsme spolu mluvili podruhé, už všechno trochu rozdýchal. Slíbil, že k nám půjde a udělá vše, aby byl platný.“
Právě od Výborného se trojnásobný mistr ligy dozvěděl, že jde ze Sparty. Z klubu, kde prožil čtrnáct sezon, z klubu, který považoval za svoji druhou rodinu.
Před stadionem uvítal posilu tiskový mluvčí klubu, pak se šla do kabiny převléct. Protože Žemlička dorazil později než ostatní, na led vklouzl až sedm minut po začátku tréninku. V černé sparťanské helmě a kalhotách. Oblečení mu ladilo. Dostal totiž také černý tréninkový trikot a zařadil se do útoku s Lukášem Havlem a Viktorem Hüblem.
„Oba už dřív začínali jako první útok, to se nezmění. Kvůli Žemličkovi to ale není,“ tvrdil kouč Výborný.
Havel, se spoluhráčem Říhou známý litvínovský provokatér, se netají, že Spartu nemá v lásce. „Ríša už je náš a doufám, že teď bude s námi i proti sparťanům,“ věří drzý útočník.
Do tréninku se novic pustil se zápalem, poctivě bruslil, střílel, napadal. Po deseti minutách s ním prohodil pár slov kapitán Petr Klíma a pak mu s úsměvem položil ruku na ramena.
„Řekl jsem mu povzbudivá slova. Vím, jaké to je přijít do cizího mužstva a pomalu nikoho neznat,“ vykládal Klíma, další slavný útočník. Mezitím tiskový mluvčí klubu Vladimír Novotný dumal: „Když bude chtít dres s číslem 13 jako ve Spartě, může ho mít. Třináctka je volná.“ Přečíslení, přesilovky, oslabení, pak nájezdy, nakonec útoky ve dvou. Tak se Litvínov chystal na Pardubice. Po hodině a pěti minutách trénink skončil.
„Měl jsem obavu, jak ho ostatní přijmou,“ neskrýval litvínovský trenér starosti. „Přece jen léta hráli proti sobě, v play off zažili vyhrocené situace. Ale ukázalo se, že zkušení Klíma, Kuntoš, Prorok s ním chtějí komunikovat. Je potřeba Ríšovi pomoct, on pak pomůže nám. “
Ještě deset minut debatoval Žemlička, opřený o hokejku, s trenéry na ledě. „Bavili jsme se, kudy má jezdit. Jestli je to lepší z Prahy přes Lovosice nebo jinudy,“ culil se Výborný. „Samozřejmě jsme ale rozebírali i systém hry, taktiku, přesilovky.“
Když odcházel do šatny, omluvil se Žemlička žadonícím novinářům znovu. „Příští týden si sedneme a promluvíme si,“ slíbil.
