Jednu ocel vyměnil za druhou... „Je úsměvné, že jsem vyměnil jeden ocelářský tým za druhý, ale pro mě je příjemné, že nejdu nikam daleko,“ podotkl Zíb.
Poprvé za Vítkovice nastoupí v pátek. A hned v prvním kole extraligy, v němž ostravský tým od 17 hodin přivítá Hradec Králové.
Lukáši, čím vás Moravskoslezský kraj zaujal?
Už když jsem tady přijel poprvé, tak mě fascinovaly Beskydy, ty kopce okolo. Za tu dobu jsem si tu zvykl, našel jsem si tu přátele. Díky prostředí, lidem i hokeji, který jsem v Třinci prožil, mám Moravskoslezský kraj hodně rád.
Pocházíte z jižních Čech, které jsou pověstné množstvím rybníků, takže hory vám doma chyběly?
Budějovice jsou kotlina, ale kolem jsou kopce. Začíná tam Šumava. Částečně mi to tady připomíná domov, a proto jsem byl v Třinci rád.
Už víte, zda se tady usadíte natrvalo, anebo se vrátíte na jih?
O tom jsem ještě nepřemýšlel, ale zřejmě se nakonec vrátím domů. Mám tam rodinu, přátele z dětství. Hlavně ta rodina znamená nejvíce.
Hrál jste už extraligu za České Budějovice, Liberec, Zlín, Mladou Boleslav, ale působil jste také ve Finsku a Rusku. Kam byste třinecké angažmá zařadil?
V Třinci jsem dosáhl největšího týmového úspěchu, takže to řadím nejvýše. Hokej je kolektivní hra a my jsme zaznamenali největší úspěch, který byl možný. Toho si moc vážím.
Kdy jste začal tušit, že z Třince odejdete?
Takové tušení, že to tak může dopadnout, jsem měl už během letní přípravy. Byly to jednoduché počty. Když si člověk dá dohromady počet obránců, kteří byli v mužstvu podepsaní, počet mladých hráčů, kteří podle regulí musejí pravidelně nastupovat, tak mu vychází, že někdo musí vypadnout. To si pak připouští možnost, že se to týká i jeho. Na druhou stranu jsem dělal všechno pro to, aby tomu tak nebylo. Ale dopadlo to takto. Jsem ve Vítkovicích.
Na konec kariéry jste nemyslel?
Ne, to v žádném případě. Ještě chci hrát.
Po přestupu do Vítkovic jste měl jen deset dnů na sehrání se s novým mužstvem. Není to málo?
Určitě není jednoduché sehrávat se s novým týmem, poznávat spoluhráče, zjistit, co od nich mohu očekávat, přizpůsobit se taktice týmu, která je rozdílná, než byla v Třinci, ale i větším rozměrům kluziště v Ostravě. Doba na to byla krátká. Sám jsem zvědavý, jak se s tím vypořádám, ale udělám všechno pro to, abych do mužstva zapadl co nejrychleji a pokud možno nebylo vůbec poznat, že jsem v týmu tak krátce.
Navíc jste s Vítkovicemi před extraligou nemohl odehrát ani jedno utkání, jelikož po vašem příchodu hrály už jen zápasy Ligy mistrů a v ní jste nastoupil za Třinec, že?
Ano, je to tak, v základní skupině už za Vítkovice nemohu hrát a žádný přípravný zápas jsme už neměli. Takže k prvnímu utkání nastoupím hned do toho ostrého na startu ligové soutěže.
To by ale pro vás vzhledem k obrovským zkušenostem, které máte, nemusel být velký problém.
Zkušeností mám opravdu dost na to, aby to se mnou nijak nezamávalo, odehraných zápasů už mám hodně, ale pravdou je, že k sehrání se s týmem potřebujete nějaké zápasy. Nemyslím si, že bych vypadl z nějakého tempa, ale zpočátku mi bude chybět větší souhra a sžít se musím i s novou taktikou.
Takže nové spoluhráče začnete poznávat až přímo v extraligových duelech?
To ne, kluky jsem poznával už na trénincích. Snažím se pozorně všechno sledovat, ale čas běží strašně rychle. V těch nynějších zápasech to však pro mě bude pořádně ostrý křest.
