"Právě tohle utkání si v hlavě promítám nejvíc, ale přiznám se, že dodnes jsem si ještě nesednul, abych se na ně podíval. K tomu se teprve chystám s klidnou hlavou," říká šestapadesátiletý Kladeňák a někdejší kouč Litvínova, Sparty, finského Tampere či Znojma.
Vypadáte smířeně. Už jste vstřebal vyřazení?
Musím říct, že ještě úplně ne... (odmlčí se) Všechno mi ještě s odstupem času dochází. Porážka v sedmém zápase strašně mrzí, ale na druhou stranu to musím brát objektivně a přiznat, že série dopadla tak, jak to možná bylo spravedlivější.
Spravedlivější?
Myslím si, že Plzeň šla za postupem více než my. Zkrátka více hrála srdcem a možná právě to byl důvod, proč se to všechno nakonec převážilo na její stranu.
Máte pravdu, play-off je o srdci a bojovnících. Nechyběli vám v týmu "hecíři"?
Takovou velkou partou bojovníků byla právě Plzeň, která byla vedená Martinem Strakou. On a vůbec celá první lajna jasně převyšovali všechny ostatní hráče. A bohužel u obou celků. To byl ten rozhodující moment.
A jsme u toho: fenomén Martin Straka...
Byl to jasně nejvýraznější hráč a velký vůdce. Obdivuji ho už jen za to, co měl za sebou po předkole s Třincem. To jak byl vytížený a jeho způsob hry. Prostě vystupoval jako hvězda v tom nejlepším smyslu. On se vyloženě obětoval pro mužstvo a vedle svého obrovského hokejového umění disponoval vlastnostmi, které se přisuzují takzvaným nosičům vody. Nesčetněkrát si lehal do střel, což někteří techničtí hráči nedělají. O to byl jeho výkon větší.
Kdyby jej Plzeň neměla, asi by vše dopadlo jinak. Překvapuje vás, co v šestatřiceti letech dokáže?
O jeho hokejových kvalitách se vědělo. Přestože už má určitý hokejový věk, ze své výkonnosti vůbec nic neztratil. Ta jeho obětavost na hranici zranění, to bylo obdivuhodné a nečekané. Člověk by to od takového hráče nečekal a v podstatě ani nevyžadoval.
V prodloužení jste si dokázali vypracovat obrovské šance. Jak často vám vše běželo hlavou?
Jistě, právě sedmý zápas jsem si v hlavě promítal nejvíc, ale přiznám se, že dodnes jsem si ještě nesednul, abych se na něj podíval. K tomu se teprve chystám s klidnou hlavou. Vše mě mrzí o to více, že jsme měli na to, abychom vyhráli právě my. Jenže se tam staly neuvěřitelné věci. Myslím tím dva góly inkasované ve vlastních přesilovkách. Stát se to dvakrát právě v takovém zápase je opravdu unikátní. Když jsme tak nešťastným způsobem dovolili dostat se soupeři do vedení, klobouk dolů před naším mužstvem, že se dokázalo zmobilizovat a srovnat. Už to pomalu vypadalo, že se nám to nepodaří, protože šancí jsme na to měli ohromnou spoustu. Byla to otázka vůle. Prokázali jsme ale nejen vůli, ale i zárodky toho, že již zmíněnými bojovníky jsme. Jenže jsme to neměli v krvi a nebylo to pro nás zcela přirozené. To v play-off rozhodlo. Když srovnám naše obrovské šance ve druhém prodloužení s příležitostí Adamského, který vstřelil rozhodující gól, nebyla zase tak výjimečná. Zkrátka hrana úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Pořád mně to straší v hlavě.
Říkáte, že branka Adamského nepadla z výjimečné šance. Chybovali jste při ní?
Mrzí mě, že jeden z našich útočníků měl Adamského pokrýt, ale zareagoval pozdě, neměl v sobě ten pud, že celou situaci musí zajistit. Kdyby reagoval správně, Adamský by byl tak pokrytý, že by mu Straka vůbec nenahrával. Kdybychom chtěli víc, tahle branka by nepadla. Je to ale jen jeden příklad, že v celé sérii jsme mohli být úspěšnější, kdybychom takové situace dokázali dohrávat. Podle mě jsme ne ve všech zápasech hráli "play-offovej" hokej. Povedlo se to jen v některých utkáních a ve fázích dalších zápasů. To Plzeň narozdíl od nás dokázala, a to i v zápasech, které prohrála.
Takže Pardubice se vzepjaly až v okamžicích, kdy jim teklo do bot?
Zčásti to tak bylo. Ale to už se trochu projevilo v základní části. O charakteru mužstva svědčí to, že jsme dokázali obracet zápasy v samotném závěru, ale na druhou stranu k tomu všemu vůbec nemuselo dojít.
Myslíte si, že velký podíl na vypadnutí nese absence obránce Čáslavi v sedmém zápase?
To ale vztahujeme jen na ten poslední zápas a já si prostě nemyslím, že rozhodl jen ten. Je jasné, že nám strašně chyběl, ale přestože nehrál, šancí jsme měli dost na to, abychom rozhodli. Je spekulace říct, že kdyby hrál, vyhráli bychom, to nejde. Doteď necítím jako dobré a správné rozhodnutí to, že v šestém zápase dostal trest ve hře.
Dost o play-off. Jinak máte z celé sezony dobrý pocit?
Sám vůči sobě mám čisté svědomí. Snažil jsem se odvést maximum. Netvrdím, že jsem vždy udělal všechno stoprocentně správně, ale vždy to bylo v dobré snaze.
Kdy vám kromě play-off bylo nejhůř?
Asi to bylo v době přelomu listopadu a prosince, kdy byl konec druhé čtvrtiny základní části. Tehdy jsme měli hodně zraněných a ne úplně výhodné rozlosování. Hned sedm hráčů mělo zdravotní problémy a stalo se, že jsme dvakrát prohráli ve třech zápasech po sobě, což se nám předtím ani potom nestalo. Bodově jsme ztráceli, ale stále jsme se drželi na čtvrtém pátém místě. Pak jsme s výjimkou jednoho zápasu udělali šňůru dvanácti utkání, ve kterých jsme bodovali. Tím chci říct, že ze situace, kdy nám bylo nejhůř, jsme rychle vyletěli na první příčku a pak se až do konce drželi na místě druhém.
A co konkrétní špatné či nečekané zprávy: odchody Puchera a Komy?
Ano, v tu chvíli to nebylo nic příjemného, protože v tu dobu (konec ledna - pozn. autora) jsme docela šlapali a v mužstvu byla pohoda. Zasáhl nás hlavně odchod Petera Puchera, protože hrál pravidelně, i když je pravda, že nebyl v takové formě jako před zraněním kolena. Ty okolnosti se ale seběhly tak, že nakonec odešel.
A hodně nečekaně...
Bylo to nečekané, ale vedení upozorňovalo, že bude muset udělat určité kroky týkající se ekonomiky a naznačovalo, že někdo může odejít. Nakonec k tomu skutečně došlo, ale mužstvo se s tím podle mě vyrovnalo dobře.
