A zítra v Brně k Modrému kouč Jelínek do první formace postaví právě osmnáctiletého "greenhorna" Jeřábka.
"Ale nejde o to, s kým jsem na ledě. Mladým můžu něco ukázat tím, jak vystupuju. Jak se chovám, jak přistupuju k zápasu i k tréninku," uvažuje 38letý Modrý, borec ostřílený patnácti lety v NHL.
Máte pocit, že se tak děje? Že mladí hráči dnes chtějí naslouchat těm zkušeným a něco se od nich naučit?
Kdo je rozumný, dívá se na kluky, kteří v hokeji něco dokázali. Když pozorují Martina Straku, můžou se od něj naučit hrozně moc. V přístupu k hokeji. V tom, jak se chová ke spoluhráčům v kabině, k fanouškům, k trenérům. Pro plzeňský hokej je fantastický, že tady Martin je a všechno tohle mu vrací.
I kouč Marian Jelínek říká, že občas má v kabině pocit, že na jedné straně sedí tátové a na druhé skoro jejich synové. Vnímáte to podobně?
Něco na tom je. Mladší kluci toho moc nenamluví, dívají se, ale umíme je dostat do legrace. O tom to je, člověk musí mít respekt, učit se. Ale když se hodí puk na led, jsme si všichni rovni. A musíme pádlovat stejným směrem. Pokud někdo zabere opačně a bude si chtít dokazovat jen něco sám sobě, tak na té lodi nemá co dělat. To musíme všichni pochopit a pomáhat si.
Když to odlehčím, jako nejstarší hráč v kádru můžete určovat, jaká muzika se v kabině hraje nebo jaký film se v autobuse pouští.
Na to mám hlučnější spoluhráče, kteří tady jsou už více sezon. Já do toho moc nemluvím, spíš si přečtu noviny nebo vezmu knížku.
Skoro to vypadá, že na legraci v šatně moc nejste.
Tak to není. Sranda je samozřejmě potřeba. A my máme v kabině spoustu kluků, kteří udržují tu správnou atmosféru. Doufám, že to tak bude pokračovat i nadále.
Jak jste o Plzni smýšlel jako o hokejovém soupeři?
Hokej v Plzni vždycky bolel. Pokaždé. Platilo to už v dobách, kdy jsem byl mladej kluk. Když už jsme tady dokázali vyhrát, znamenalo to bolest a spoustu modřin při cestě domů. Myslím, že takový hokej budeme hrát i teď. Je tady spousta kluků, kteří umí dohrávat souboje. Navíc přišel kouč Jelínek, který tenhle styl hry vyznává.
Jak ho lze definovat?
Atletický hokej. Pořád být v pohybu, vyvíjet tlak na soupeře. Nečekat na jeho chybu, donutit ho k ní. Je fajn, že toho můžu být součástí.
Při vší úctě, není pro vás v 38 letech těžší přizpůsobit se tomuto stylu?
V žádném případě, právě naopak. Takové to vyčkávání je mnohem horší, člověk je pak všude pozdě. Takhle, když jste pořád v pohybu a na zúženém hřišti, je to dobré. Všichni čteme hru, musíme rychle reagovat a není čas moc přemýšlet.
Přijal tým trenérovu vizi?
Samozřejmě to chvíli trvá, než se přizpůsobíte. Nemůžu to hodnotit po přípravě, kde se zkoušely různé varianty, hráči na různých postech.
Ukáže to až sezona.
S čím do ní půjdete?
Střídmě a s pokorou. Musíme pracovat den po dni a zlepšovat se. Jako tým i jako jedinci. Je to dlouhá cesta, nerozhodneme se v listopadu nebo v prosinci. Dostal jsem v Plzni šanci a chci ji využít. A na sezonu se moc těším.
V přípravě se Plzni dařilo, ze třinácti zápasů prohrála jen tři. Je to dobrý signál?
Ty výsledky moc neberu, i když určitě něco ukázaly. Hráli jsme však často proti klubům mimo extraligu. Proti mančaftům z Německa, které byly v jiné fázi přípravy. Příprava je pryč. Ve středu začíná sezona, tam se teprve uvidí.
