Vánoční atmosféra ho letos minula. Po operaci ramene se soustředil zlínský hokejový obránce David Nosek na plnohodnotný návrat na led. Veškerou energii věnoval tréninku, jen aby stihl první extraligový mač po reprezentační přestávce.
„Dostal jsem předčasný vánoční dárek. O to hezčí, že jsme vyhráli,“ líčil Nosek, který si zahrál ostré utkání poprvé od 8. září, kdy mu ve Vítkovicích vážně zranili rameno.
Na zápas v Jihlavě jste cílil?
Měl jsem ho v hlavě od října a snažil jsem se do toho termínu dát dohromady. Samozřejmě si to ještě vyžádá nějaký čas, než budu v dobré kondici. Zápas jsem absolvoval a jsem moc rád, že jsem ho zvládl a mohl do toho vlaku naskočit ke klukům, kteří jsou rozjetí. Hlavně že se zápas povedl, to bylo fantastické.
Jak jste se cítil na ledě? Byla dlouhá herní pauza hodně znát?
S týmem jsem už trénoval, takže tempo jsem docela zachytil. Dechově jsem problém neměl, ale potřebuji si hru zase osahat. Zvyknout si na odstupy. Chce to ještě pár zápasů, abych se do toho dostal úplně.
Každou třetinu jste měl větší ice time. To bylo plánované, nebo to vyplynulo ze zápasu?
Před utkáním jsme se o tom s trenéry nebavili. Byl by nesmysl, kdybych odehrál větší čas. Takhle to bylo úplně přirozené. Zápas měl nějaký vývoj, ve třetí třetině přibývala oslabení, asi i proto jsem chodil na led častěji a častěji. Tím, že se zápas pro nás dobře vyvíjel, to bylo pro mě snadnější.
Jak hodnotíte postavení mužstva uprostřed tabulky?
Nechci to zakřiknout, ale bylo krásné po třech a půl měsících zažít pocit z vítězství. Doteď jsem to zažíval jenom z tribuny. Když není člověk přímým účastníkem, tak to není tak intenzivní jako na ledě.
Hned v pátek hrajete doma s Litvínovem a pak znovu na Štěpána v Olomouci. Asi jste rád, že jdou utkání rychle za sebou, že?
Jasně. Aspoň nad tím nemám moc času přemýšlet. Důležité jsou všechny zápasy, ale páteční obzvláště. Hrajeme doma a proti Litvínovu, který nemá zrovna nejšťastnější sezonu.
Víte, že Litvínov nevyhrál ve Zlíně už osm let?
Něco jsem četl, ale hráči to nevnímají. Každý tým je nepříjemný. Jihlava je sice poslední, ale hodně dobře brání střední pásmo a bylo strašně těžké se prosadit. Přecházeli rychle do protiútoků, což se potvrdilo zejména v první třetině, kdy jsme několikrát hořeli. Jihlava se dostala do pěkných šancí, naštěstí měl Kaša (brankář Kašík) zase fantastický den a udržel nás ve hře.
Když se blížil váš návrat, už to s vámi na tribuně cukalo?
Pokud to šlo, chodil jsem o přestávkách do kabiny, abych slyšel pokyny od trenérů, abych byl v užším kontaktu s mužstvem. Když sedíte jen na tribuně, jste odřízlý a nevíte, co se děje v kabině, v jakém rozpoložení je mužstvo. Chtěl jsem aspoň takhle nasát atmosféru.
