Jeho vrstevníci odehráli v hokejové extralize stovky zápasů. On sám načíná teprve čtvrtou desítku. První pořádnou šanci v nejvyšší soutěži totiž dostal Jakub Šlahař až letos v 27 letech doma ve Zlíně, kde je zatím nečekaným tahounem ofenzivy Beranů – ve čtyřech duelech se podílel na pěti zlínských brankách (2+3).
„Pro mě je to příjemné překvapení. Věřím si. Ale snažím se na to moc nehledět, spíše se dívám na body mužstva,“ říká Šlahař, který může svoje konto rozhojnit v pátečním domácím duelu s Libercem (od 17 hodin).
Z čeho pramení vaše sebevědomí?
Mám za sebou úspěšnou sezonu v první lize v Přerově. Nastřílel jsem hodně branek. Trenéři mě přesadili na pravé křídlo, kde mi to docela sedlo. Cítím se tam dobře. Na sebevědomí se snažím pracovat i na tréninku a ze všeho dávat góly nebo šance připravovat.
Na extraligovou šanci jste čekal hodně dlouho. Jak jste to snášel?
Nervózní jsem nebyl. Jsem Zlíňák a vyrostl jsem tady jak hokejově, tak v osobním životě. K městu mám vřelý vztah. Už odmalička jsem tady hokej miloval. Na zápasy jsme chodili s tátou a vždycky jsem tajně doufal a věřil, že šance přijde. Po loňské sezoně jsem čekal, že přijde, a ona přišla. Nechci ji pustit.
Zlín si vás v předchozích sezonách občas stáhl z první ligy na výpomoc, ale vždy jen epizodně. Mrzelo vás hodně, že jste se neuchytil déle?
Spíše ne. Byl jsem spokojený tam, kde jsem byl. Než abych ve Zlíně brousil čtvrtou lajnu a hrál pět minut, tak pro mě bylo lepší, abych se vyhrál v první lize, kde jsem dostával spoustu prostoru. A i když mě Zlín povolal na jeden dva zápasy, tak jsem za to byl šťastný a bylo to pro mě zadostiučinění za práci, kterou jsem odvedl v první lize.
Generální manažer Zlína Martin Hosták už v průběhu loňské sezony zmiňoval, že byste se měl vrátit. Vnímal jste větší zájem?
Osobně jsme se s panem Hostákem potkali až po sezoně. On mi něco řekl a musím říct, že to byla velmi příjemná slova. Dobře se to poslouchalo a určitě mě to nastartovalo do další práce.
Uvedl jste, že vám pomohlo přesunutí na křídlo. Na místě centra jste se necítil?
Když jsem byl mladší, tak jsem se snažil tvořit hru, ale postupem času jsem zjistil, že je to špatně. Že mám spíše rychlostní dispozice, které bych mohl využívat. Spoustu lidí mi to potvrdilo. Na křídle mám více prostoru, a když dostanu dobrý puk, tak se snažím protihráče přebruslit a tlačit se do brány.
Ze čtyř kol jste získali šest bodů. Jak hodnotíte start do sezony?
Mrzí nás domácí zápas s Hradcem. Ten se nám nepovedl po všech stránkách. Nebyli jsme vůbec aktivní, až ve třetí třetině jsme se malinko zbrchali. Také nás mrzelo utkání v Litvínově, kde jsme si to prohráli sami vlastní nedisciplinovaností. Ale teď zpětně vidíme, že Litvínov soupeře válcuje. Zatím je to průměr. Hra není špatná, ale určitě musíme zapracovat na disciplíně. Trenéři nám to vštěpují každý den.
Jak se srovnáváte s tím, že se neustále mění složení útoků?
Snažím se to nevnímat. Hraju tam, kde mě trenéři postaví. Je to hodně důsledek zranění. Tonda s Očkem (Honejsek a Okál) nám chybí od začátku sezony, ale s tím se dá dělat jen to, že se ještě více semkneme.
