„Vůbec jsem to nečekal. Dozvěděl jsem to po utkání s Ústím. Ale je to pro mě příjemná změna a hlavně výzva. Je mi 27 let a kdo ví, kolik šancí ještě dostanu,“ říká Maruna, který tak navázal na loňské hostování ve Zlíně.
Dnes to bude přesně rok, co jste odehrál svoje první utkání v extralize. Vzpomenete si?
To jsem netušil. Vyšlo to tak. Zlín má velkou marodku, potřebuje doplnit čtyři pětky. Je pro mě lehčí, že jdu do známého prostředí. Znám všechny hráče, trenéra.
A postavení týmu je příznivější. Zatímco loni byl Zlín poslední, teď je desátý. Vnímáte, že atmosféra je lepší?
Tým je kvalitní, ještě se v létě doplnil o vynikající hráče. Jsem přesvědčený, že Zlín bude zase atakovat postup do play-off.
Mrzelo vás hodně, že jste po minulé sezoně ve Zlíně nepokračoval?
Člověka to zamrzí. Ale byl jsem vděčný, že jsem tady vůbec mohl dohrát sezonu. V danou chvíli neměli zájem, ale ničeho nelituji.
Ve Zlíně jste se tehdy uvedl šesti góly za jeden měsíc. Pak jste přidal jen tři. Čím to bylo?
Úplně nevím. Na začátek mi to napadalo, hrál jsem v euforii. Ale je to nejvyšší česká soutěž a pravidelně střílí branky jen top útočníci. I za těch devět gólů jsem rád.
V letošní sezoně se vašemu Havířovu nedaří. V jednu chvíli byl poslední. Byla to podobná situace jako loni ve Zlíně?
Úplně to srovnávat nemůžu. Když jsem do Zlína přišel, lámala se sezona, dařilo se a vyhrávali jsme. Bohužel v Havířově jsme prohráli hodně zápasů těsným rozdílem. To pak bere strašně moc sil psychických i fyzických. Ale v Havířově se to už zlepšilo a tým půjde nahoru.
Zlínu jste pomáhal ve třech letošních zápasech. Jak bere prvoligový hráč pendlování tam a zpět?
Když dostanete šanci v extralize, tak necháte na ledě všechno. Ale pokud hrajete tři zápasy ve třech dnech, síly vám ubývají. Ve druhém utkání to ještě jde, ve třetím už je to o dost horší. A zvláště když se prohrává.
Teď už se honit nemusíte.
Přesun je i tak hektický. Oproti minulému roku nám přibyl do rodiny syn, narodil se před dvěma měsíci. Loni jsem šel do Zlína s batohem, to teď nejde. Potřebujeme byt, příští týden ho snad s pomocí klubu seženu. Bez rodiny bych do Zlína nešel, je pro mě na prvním místě.
