Domácí trenéři nasadili do utkání sedm beků a jedenáct forvardů a připravili si tak složitý rébus při skládání útočných formací. Jejich rozestavení v oficiálním zápisu platilo jen do prvního střídání, pak se hráči objevovali na ledě v nečekaných kombinacích. A zlínská hra tím zjevně trpěla.
„Zkoušeli jsme hrát na tři centry, stáhli jsme to i na tři útoky, ale výsledek to neovlivnilo,“ tvrdil zlínský asistent kouče Juraj Jurík.
Nejzaměstnanějším mužem úvodní třetiny byl domácí brankář Štůrala, hosté ho zasypali 18 střelami, ale překonal ho jenom Szturc.
Nepřesnou koncovkou tak Vítkovice nabídly Zlínu šanci na vyrovnání a Matějíček jí šťastnou bombou od modré nepohrdl. Obě branky padly v přesilovkách, které byly největší zbraní obou týmů. Skóre se v nich pohnulo pětkrát, třikrát na straně hostů. Na Kotvanovu pumelici na 3:3 přitom Vítkovice odpověděly za 42 vteřin další využitou početní výhodou.
„Chtěli jsme je maximálně zjednodušit, často střílet, dělat chumel před brankářem,“ pochvaloval si vítkovický asistent trenéra Jakub Petr.
Při závěrečné power play pak dokonal zlínský zmar na modré čáře váhající Kotvan, po jehož kiksu Balán zavěsil do prázdné klece.
Zlínu tak k premiérovým domácím bodům nepomohl ani nový led, který musel klub vyrobit po závadě na chladicím zařízení.
Výsledek byl k výběru kouče Rostislava Vlacha spravedlivý, (ne)poměr střel 22:41 (6:16 v závěrečné periodě) jasně ukázal, kdo měl střetnutí dvou celků ze suterénu tabulky herně pod kontrolou.
„Málo střílíme, někdy je potřeba zavřít oči a vypálit,“ ví Tomáš Sýkora, který včera rozšířil sbírku extraligových zásahů na tři.
K výkonu mužstva byl slovenský kanonýr překvapivě shovívavý. „Byl to celkem slušný výkon, i bruslařsky, rozhodly detaily. Při čtvrté brance měly Vítkovice štěstí, puk se k nim odrazil.“
