Po překvapivě rychlé rekonvalescenci nastoupil v neděli v Třinci už do úvodního duelu druhé čtvrtiny základní části soutěže. „Konečně jsem zase na ledě v zápase. Je super být mezi kluky a zahrát si s nimi,“ těšilo Okála, jemuž ještě vylepšilo náladu vítězství v nájezdech.
Jak těžký byl první zápas po tak dlouhé pauze?
Vítězství bylo úžasné, to je jasné. Hra se musí zlepšit. Chce to ještě hodně tréninků a zápasů, abych se do toho zase dostal zpátky. Snažil jsem se jen nedělat chyby, všechno nahazovat, moc si hru nekomplikovat. Ale můžu být vůbec spokojený, že jsem na ledě.
Jak moc frustrující bylo zranění těsně před startem sezony?
Byl jsem strašně zklamaný. Když si vzpomenu, jak se nám dařilo v letní přípravě, tak mě to úplně ubíjelo. Že nemůžu hrát, že nemůžu předvést to, co jsem natrénoval. Ale doufám, že se to všechno obrátí a budu pro tým platný.
Chuť do hokeje vám těžké zranění nevzalo?
Ne. Vůbec. Pořád chci jít nahoru.
Vybavíte si, jak došlo ke zranění?
Nic si nepamatuji. Což je asi dobře.
Když jste umístil na sociální síť fotku z nemocnice, nevypadalo to nejlépe.
I doktoři mi říkali, že vůbec netuší, jestli si v letošní sezoně ještě zahraju. Musím říct, že je to velké překvapení, že jsem to stihl tak brzy. Moc jim děkuju, jak mě dali dohromady.
Prognózy přitom nebyly příznivé, že?
Je štěstí, že to takhle dopadlo. Srážka byla hodně zlá. Někdo říkal, že mi sezona uteče celá, někdo, že nastoupím poprvé kolem Vánoc. Všechno proběhlo tak hladce, až se tomu sám divím.
Co vám v těžkých chvílích nejvíce pomáhalo?
Rodina. Když jsem mohl zase vidět úsměvy dětí přes oko, tak to bylo super.
Kolikrát vás operovali?
Jednou, ale zlomeniny byly snad čtyři, možná pět.
Na vážná zranění máte smůlu. V zámořské juniorce vám soupeř přeřízl bruslí tepnu na zápěstí. Co bylo horší?
Když je to ruka nebo noha, tak se vyléčí a zrehabilituje. Tohle je hlava. Otřes mozku, krvácení do hlavy jsou nevyzpytatelné. To chce jenom čas, nic nedělat a čekat. Zranění hlavy jsou pro hokejisty to nejhorší.
V Třinci jste hrál s celoobličejovým krytem. Jak dlouho s ním budete ještě nastupovat?
V pondělí jsem byl na kontrole a doktoři mi řekli, že kosti jsou natolik srostlé, že můžu mít už normální plexisklo.
To jste si oddechl, že?
Bylo to hodně nepříjemné. Kryt se mlžil, do stran nejde skoro vidět, puk pod sebou už vůbec ne. Musel jsem jezdit pořád se skloněnou hlavou a zároveň dávat pozor, ať mě nikdo nesrazí.
Bát se ale nebudete?
Stát se může cokoliv, ale myslet na to nejde. To bych pak nemohl vůbec hrát. Abych na sebe dával pozor a hrál v rukavičkách, to je blbost.
Do konce týdne vás čekají tři zápasy, což vám vyhovuje, že?
Je to tak lepší, i tím něco natrénuji. I proto jsem chtěl návrat stihnout ještě před reprezentační pauzou, ať odehraju pár zápasů. Pak se potrénuje, což mi zase pomůže.
Po trénincích jste si hodně přidával. Šel jste až na krev?
Tak to musí být. Dlouhé přejezdy a kolečka mi pomohly aspoň trochu nabrat kondici.
Trenér Martin Hamrlík vás nešetřil.
Každý trenér musí být tvrdý. Larry tohle umí dobře a tyhle dlouhé tratě má zmáknuté. Ví, jaké intervaly nastavit.
Zbylo ve vás něco z letní přípravy, nebo jste začínal úplně od nuly?
Sám ani nevím. Fyzička šla dolů. Nějaká síla možná zůstala, ale co jsem v létě naběhal nebo nazvedal v posilovně, je z půlky pryč.
Do ideální fyzické kondice vám zbývá hodně?
V neděli jsem odehrál nějakých devět minut. A když to srovnám s minulou sezonu, tak jsem hrával kolem dvaceti. Ještě polovina je přede mnou.
Jak jste viděl výkony týmu v úvodní čtvrtině základní části?
Když mi to lékaři povolili, chodil jsem na zápasy. Kluci hráli obětavě. Dobře bruslili. Líbilo se mi to. Bodů může být vždycky více, ale také jich mohlo být méně. Snažíme se bodovat v každém zápase. Teď je ještě tabulka hodně vyrovnaná.
