V kabině hokejových mistrů nepatří mezi obávané zakončovatele. Ale aby se poprvé v sezoně trefil až po Novém roce, to zlínský útočník Filip Čech nepamatuje. „Někdy to tam padá samo a jindy se můžete postavit na hlavu a stejně gól nedáte,“ prohodil Čech po podařeném víkendu.
Rozdílový gól ze zápasu s Karlovými Vary totiž dlouho osamocený nezůstal, muž na černou práci ve Vlachově partě se prosadil hned za dva dny v dalším vítězném duelu v Hradci Králové.
Tížilo vás nulové konto hodně?
Měl jsem to v hlavě, hodně mě to štvalo. Pak už jsem to ale přestal řešit a říkal si, že to třeba přijde. Doufám, že na další nebudu muset tak dlouho čekat.
I z herního projevu se zdá, že zranění z loňského finále vás pořád brzdí.
Projevovalo a projevovat se bude celou sezonu. Oproti předchozím letům jsem na 80 procentech obvyklé herní kondice. Abych se do ní dostal, budu potřebovat novou letní přípravu.
NEŠŤASTNÝ OKAMŽIK. Filip Čech ze Zlína (vlevo) s Michalem Kempným z Komety v souboji u mantinelu.
Co vás trápí?
Těch drobných zdravotních nesrovnalostí je více.
A všechny souvisí s operovaným kolenem?
Tím, že jsem kvůli tomu nemohl absolvovat kompletní letní trénink, nebyly partie těla na tom tak, jak by měly být. Všechno se to na sebe nabaluje, celý organismus nefunguje, je rozhozený. Snažím se během sezony dohánět fyzičku.
Co vám ještě pomáhá dostat se zpátky do kondice?
Nejvíce pomáhají dobré výsledky, které jsme teď udělali. A také rodinné prostředí.
Občas jste vypadl ze sestavy. Jak jste to snášel?
Vadilo mně to jako každému, kdo nehraje. Ale na druhou stranu jsem to chápal. Vím, jaká byla situace. Zlobit jsem se mohl jen sám na sebe. Nemůžu vinit jen zranění, některé věci jsem mohl udělat jinak.
Na ledě strávíte v průměru jen necelých jedenáct minut. Dostanete se vůbec do tempa?
Když je to deset minut, tak je to ještě dobré. V Hradci jsem hrál pět minut. Ale nezlobím se, nebyli jsme kompletní, měli jsme jen jedenáct útočníků.
KOMU PŘIHRAJE. Útočí zlínský Filip Čech, akci se snaží překazit karlovarský Petr Pohl.
Nedělní kolo bylo ze zlínského pohledu ideální, že? Všechny týmy z druhé půlky tabulky - kromě vás - prohrály.
Sešlo se to parádně, i když to mohlo být o chloupek lepší.
Pořád jste těsně za předkolem play-off. Sledujete teď o to více výsledky konkurentů?
Bavíme se o nich po zápase, během něho běhají na kostce, takže víme, jak se vyvíjejí. Tentokrát to dopadlo dobře a jsme o kousek blíže desítce. A když budeme pravidelně bodovat, ohlížet se nemusíme.
Brankář Kašík říkal, že usilovat o předkolo je těžší než bojovat o titul. Souhlasíte?
Je to pravda. V play-off můžete jen získat, každý postup je něco navíc, semifinále úspěch. Když hrajete o předkolo, je to už svým způsobem o záchranu. Jít dolů by byl brutální průšvih, nechceme to za žádnou cenu dopustit.
Váš bratr Martin zastupuje partnera klubu, firmu WSM. Co říká na vaše výsledky?
Zase tak často se nevídáme, na stadion chodí hlavně kvůli svým závazkům. Ale když se potkáme, o hokeji se pobavíme. Jako hráč si prošel úspěchy i neúspěchy, takže má pochopení.
V klubu už naopak nepracuje váš otec Zdeněk, který se stal nedávno koučem Prostějova. Co jste na to říkal?
Překvapilo mě to. Má to pro něho dvě stránky. Prostějov je poslední, bude se nervovat se záchranou. Ale prvoligový tým ještě netrénoval, a to je pro něho výzva.
