Ale zatímco pro Honejska sezona po operaci skončila, Holík má stále naději, že sérii o titul stihne.
"Konečně jsem začal chodit na led. Pomalu se to lepší. Doufám, že finále stihnu," povídal po pondělním tréninku 21letý Petr Holík, jehož vyřadila trhlina v třísle. "Který zápas to bude, to nyní neřeknu, protože tříslo je každý den jiné. Teď se cítím na to, že první finále bych hrát nemohl."
Co vám činí největší problémy?
Přešlapovat můžu, ale potíže mi dělá obrátit se z jízdy vzad dopředu na levou stranu, kam vytáčím nohu. A hlavně když zabrzdím, tak starty. Noha jde do největší zátěže.
Jak jste vůbec přišel ke zranění?
Pět minut před koncem jsem vyjel z trestné lavice a šel do souboje, ve kterém mi tam ruplo. Ještě jsem střídání dohrál, ale celou dobu jsem se držel za slabiny a doufal, ať se co nejdříve přeruší hra.
Neobával jste se konce sezony?
To jsem si neříkal. Nevěděl jsem, jestli to mám natažené, nebo natržené. Podle lékařů mě to může bolet i měsíc.
Neříkáte si v kabině, že smůly na zraněné v play-off je až moc?
Je to nějaké prokleté. Neřešíme to ale. Musíme si říkat, že to zvládneme. Tím, že jsou hráči zranění, tým více bojuje a semkne se.
Trpíte na tribuně hodně?
Je to pro mě něco nového. Nebyl jsem nikdy tak dlouho zraněný. Sledovat zápas jenom z hlediště je pro hokejistu hrozné. Nervozitou bych tam nejraději skočil. Snažil jsem se ale být s týmem co nejvíce. Na šestý zápas do Třince jsem jel s kustody. Zatímco kluci spali na hotelu, tak jsem jim pomáhal s báglema a vybalováním věcí.
Jak jste prožíval dramatický závěr utkání?
Když jsme minutu a půl před koncem dostali gól na 3:4, tak jsem se raději přestal dívat. Neměl jsem na to nervy. Viděl jsem až poslední tři vteřiny.
Plzeň měla mizerný závěr základní části a díky tomu jste ji předběhli. Je pro vás překvapením, že došla do finále?
Mají zkušené hráče, jako je Vlasák, Pletka, Straka. Zápasy, které se jim na konci sezony nepovedly, neměly na ně žádný vliv.
