Jiný by se na jeho místě užíral střeleckou neplodností, vždyť Adam Havlík marně vyhlíží trefu už osm zápasů. A ani jeho celkový gólový účet není bůhvíjaký, letos čítá pouze čtyři zářezy. „Kdybychom byli na spodku tabulky, tak bych si to asi vyčítal. Ale takhle s tím nemám sebemenší problém,“ připomíná 23letý znojemský odchovanec úspěšné tažení Orlů.
On sám k němu výrazně přispívá i bez gólů. Nejen svou energií či bohatou sbírkou 20 asistencí, ale také příkladnou defenzivní prací. „Snažím se být zodpovědnějším hráčem,“ oznamuje Havlík, jehož kromě rychlosti a šikovných rukou zdobí rovněž vzorný přístup. Díky téhle kombinaci se před ním tyčí nadějná kariéra.
Jakou letos prožíváte sezonu?
Gólově to zatím není takové, jak bych si představoval. Ale já jsem vždycky patřil k těm, kteří hru tvoří, takže jsem sbíral víc nahrávek. Letos je ten rozdíl extrémní, ale tím, že jsme třetí, to tolik neprožívám. O góly se starají jiní, další je zase připravují. Hlavně, aby nás to dotáhlo do cíle, který máme nastavený.
Každý útočník ale přece miluje pocit, kdy puk jeho zásluhou skončí v síti...
S tím souhlasím, ale zcela upřímně můžu říct, že radši budu mít v zápase 0+3 než 3+0. Mně nahrávky dělají mnohem větší radost, i když někdy hledám líp postavené spoluhráče zbytečně. Ale pěkná nahrávka mě potěší víc než nějaký doražený gól, i když i takové jsou potřeba.
Když se Adam čertí, ztrácí na výkonu, říká koučJe to možná otřepaná fráze, na Adama Havlíka však sedí. Znojemský mladík patří k hráčům, které by v týmu rád viděl každý trenér. „Je to sympaťák, kluk do nepohody,“ přibližuje kouč hokejových Orlů Jiří Režnar. Jeho týmu ovšem momentálně žádná nepohoda nehrozí, Znojemští v mezinárodní EBEL vyhráli devět z posledních dvanácti duelů a probili se v tabulce na třetí místo. Velkou zásluhu na tom má i 23letý křídelník. „Adam je šikovný hráč, takový štírek. Je to výborný bruslař, dobrý do kombinace a se slušným zakončením,“ popisuje Režnar. Pravda, poslední charakteristiku zatím Havlík letos příliš nenaplňuje, ve 24 zápasech se trefil pouze čtyřikrát. „Loni to bral víc na sebe a jednodušeji chodil k bráně, kde to umí trefit. Letos se snaží všechno ještě vyšperkovat,“ vysvětluje Režnar. „Samozřejmě ho nutíme, aby víc střílel, ale zatím mu dělá větší radost nahrávat.“ Souhra druhého znojemského útoku přesto klape výborně. Jeho centr Peter Pucher vévodí klubové produktivitě, Havlík trůní hned za ním a Martin Podešva už se může chlubit dvouciferným počtem gólů. „Přitom je pro ně letos těžší se prosadit, protože jsou víc hlídaní,“ vyzdvihuje kouč. S pečlivější péčí protivníků souvisí také Havlíkova slabší stránka. V minulosti se často nechal vykolejit. „Je menší a šikovný, takže ho soupeři dohrávají víc. Když se potom čertí a hledá viníka, vypadne ze soustředění a ztrácí na výkonu,“ líčí Režnar. „Ovšem i s pomocí mentálního trenéra, kterého v klubu máme, se hodně zklidnil. Proti loňsku na sobě celkově hodně zapracoval a je na správné cestě.“ Po ní Havlíka vede kupředu především jeho vynikající bruslení. „Má ohromně dynamický skluz, to je dané od přírody,“ sděluje Režnar. „Brzy pro něj bude čas podívat se do světa. A jestli na sobě bude pracovat jako do teď, bude z něj výborný hráč.“ |
Takže zatímco jiní vždy hledají způsob, jak zakončit, vy v každé situaci vymýšlíte přihrávku?
Přesně tak. I když si jsem vědom, že je to někdy na škodu, ale takové jsou zkrátka dva druhy hokejistů. Někdo to všechno pere na bránu, někdo se naopak snaží ještě někomu přihrát.
Co na tuhle vlastnost říkají vaši trenéři nebo spoluhráči?
Záleží na situaci. Třeba v neděli proti Lublani jsme si s Pepem (Peter Pucher) před třetí třetinou řekli, že všechno budeme cpát do brány, ale stejně se na sebe pak pousmějeme. Oba dva víme, že i když si řekneme, že budeme všechno házet na bránu, tak to znamená: ‚buď připravený na nahrávku‘. Takhle to spolu máme nastavené, i když někdy situace fakt vyžaduje zakončení.
Sledujete pečlivě svoje statistiky?
Podívám se možná jednou za pět zápasů. Rozhodně nesleduju po každém svém bodu, jestli jsem někoho přeskočil. Tohle pro mě není stěžejní. Bavil jsem se s trenéry a staršími spoluhráči, co bych měl do budoucna vylepšit, aby se moje kariéra pohnula a podařilo se mi nastavit, abych hrál trošku víc pro tým. Ještě dvě sezony zpátky to u mě bylo hlavně o bodech, ale v posledních zápasech jsem měl víc sprintů dozadu než dopředu. Když se naučím pořádně bránit, tak mě to může udělat komplexnějším hráčem a posunout v kariéře dál.
V čem dalším ještě cítíte pokrok?
Myslím, že se mi podařilo zlepšit se v tom, že po ztrátě puku nepřemýšlím, automaticky šlápnu dozadu a vrátím se sprintem. Neříkám, že je to pokaždé, protože když jsem vpředu a mám za sebou čtyři spoluhráče, tak se jenom svezu do obranného pásma. Ale když to vyjde na mě, snažím se být zodpovědnější.
Co ještě potřebujete zlepšit?
Pracovat se dá vždycky na všem. Já jsem musel hlavně na psychice, protože mě dost rozhazovali rozhodčí, když na mě nepískali nějaké fauly. Chápu, že jich na mě nemůžou písknout dvacet za zápas, ale když v nějaké vyhrocené situaci na konci soupeř udělal jasný faul a rozhodčí to nechal, tak mě to rozhodilo a psychická pohoda mi třeba chyběla v rozhodujícím okamžiku. Myslím, že se v tom posouvám dopředu. Ale pořád je na čem pracovat, zaměřit se musím i na to zakončení.
Jaká je radost hrát v útoku s nestárnoucím Peterem Pucherem?
Super je, že spolu hrajeme od prvního roku v EBEL a spolupráce nám maximálně vyhovuje. I s Martinem Podešvou jsme naladění na stejnou notu, a když někdo z nás tří jede s pukem, tak zbylí dva vědí, co můžou očekávat. Já jsem si nedávno z Pepeho dělal srandu, že z něj ještě udělám střelce. On byl vždycky ten, který ještě někoho dělal, ale když to dělám ještě dvakrát víc, tak on chudák musel začít zakončovat. Většinou ho dostanu do takové situace, že už mu nic jiného nezbývá.
Momentka z přípravného duelu mezi Znojmem (vpravo je Adam Havlík) a Hradcem Králové
Dává vám i rady kolem?
Mám velký respekt k tomu, co dokázal, ale on je takový, že věří svým spoluhráčům. Je to spíš o vzájemné domluvě, než že by říkal kdo má co udělat. Máme to nastavené tak, že všichni tři v útoku věříme svému parťákovi, že to udělá dobře.
Ve Znojmě jste strávil celou kariéru, neláká vás udělat změnu?
Samozřejmě o tom přemýšlím. Ve Znojmě jsem se narodil, mám to tady rád a ke klubu samozřejmě mám vztah, ale zároveň všichni musí chápat, že Znojmo není vrchol hokeje. Bavíme se s vedením klubu i agentem, ale rozhodnutí nechám až po sezoně.
V létě jste pobýval v kempu Rigy hrající KHL. Co vám to dalo?
Nejvíc mě překvapilo, že tréninky vůbec nebyly zaměřené na rychlost. Tady v Česku se snažíme všechno dělat v maximální rychlosti, ale někdy je to na úkor provedení. Tam nám trenér řekl, že ho rychlost nezajímá, že tu si v zápase každý přidá, ale chce, aby byl každý precizní ve střelbě, přihrávkách i načasování. Byl to další zajímavý námět, jak se zlepšovat.
Kdybyste po sezoně opravdu odešel, jaké loučení byste si představoval?
Úspěch by bylo finále, ale tím by to určitě nekončilo, protože chceme titul. Už se o tom bavíme déle. Loni jsme měli ve čtvrtfinále dost zraněných a tu sérii jsme nemohli odehrát, jak bychom chtěli. Ale myslím, že nemá cenu se bavit o něčem jiném než titulu.
