Ve Znojmě jste třináctou sezonu. Je tohle váš nejsilnější zážitek v kariéře?
Určitě jeden z nejsilnějších. Finále mistrovství světa bylo také hodně emotivní, ale ve Znojmě jsem asi nic většího nezažil. Třetí místo v extralize bylo taky dobré, ale tohle přeci jen bylo finále.
Celý ročník jste zvládli bravurně, chyběla jen zlatá tečka, že?
Konec nevyšel podle našich představ, ale takový je hokej. Zase ale máme další cíl před sebou. Víme už, že dokážeme hrát finále. Takže si můžeme stanovit pro příští rok jiný cíl než jen postup přes první kolo play-off. (usměje se)
Co chybělo k titulu?
Je to i trošku o štěstí, o momentální formě, jak vám sedne zápas. V sérii jsme vedli 2:1, další zápas se nám ale nepovedl, byli jsme přemotivovaní. Nezvládli jsme ho takticky ani fyzicky (Orli doma prohráli 2:6 – pozn. red.) a potom se to s námi nějak svezlo. Mohly nám trošku scházet zkušenosti. Salcburk měl v týmu hráče, kteří už takové těžké zápasy na rozdíl od nás hráli. Pro některé naše mladé kluky byly takové velké zápasy premiéra.
Je vám přes 40 let, přesto jste letos v EBEL zvládl odehrát 70 duelů. Jak se cítíte?
Myslím, že je nejvyšší čas si odpočinout, zápasů bylo hodně a byly nesmírně těžké. Ale těší mě, že se ukázalo, že když se sejde parta, dobrá konstelace hvězd, taktiky a štěstí, dá se hrát i se silnými týmy.
Jak se bude slavit stříbro?
Říká se, že druhé místo se moc neslaví. Je to smutnější než být třetí. S klukama si ale sedneme, dáme nějaké pivo, určitě si to zasloužíme.
