V minulé sezoně ve slovenské extralize nedal v Banské Bystrici ani jeden gól, za předchozí dvě sezony se za týž tým trefil celkem pětkrát. Podstatnější však je, že pokaždé na konci slavil s pohárem nad hlavou.
„Pro každé mužstvo, které chce něco uhrát, potřebujete tyhle dělníky ledu. Není viditelný, ale pro mančaft a pro kabinu obrovsky důležitý. Má obrannou činnost, buly, chytrost. Tohle jsou lidé ze zákulisí úspěchu,“ cení si své posily znojemský trenér Miroslav Fryčer.
Kdepak, Češík není střelcem lámajícím rekordy. Zato je životním šampionem. Titulů ve svých 31 letech posbíral na Slovensku šest, k tomu dvakrát pomohl mateřské Banské Bystrici k prvenství v druhé nejvyšší soutěži. Takovou vizitkou se nemůže pochlubit jen tak někdo.
„V poslední sezoně jsem měl vyloženě obranné úkoly. Dříve v mé kariéře to bylo variabilnější, taky jsem útočil, ale stále vycházím z obrany. Defenziva, oslabení, to mi jde myslím celkem dobře,“ představí se slovenský pracant.
Mistrovské návyky začal sbírat hned jako teenager ve Slovanu Bratislava. Na jaře roku 2007 dorazil do hlavního města vyztužit tým pro play off. Povedlo se.
„Ten titul jsem si přitom nedokázal tak užít. S mužstvem, které ho vybojovalo, jsem moc společného neměl. Snažil jsem se ukázat. Neuvědomoval jsem si tolik, čeho jsme dosáhli,“ ohlíží se bezmála metrákový centr.
Právě ve Slovanu poznal jednu z ikon, které mu do kariéry daly nejvíc; Marka Urama. Na bývalou hvězdu Znojma vzpomíná Češík jako na střelce, který zápasy rozhodoval sám. „Mohlo se prohrávat 0:3, Marek ale udělal čtyři kanadské body a vyhrálo se. Play off bylo celé o něm. Byl v takové formě, že nemusel trénovat, a přesto byl jednoznačně nejlepší na ledě,“ vybavuje si slovenský internacionál.
Jiné osobnosti měl „po ruce“ doma v Banské Bystrici. Především Michala Handzuše, mistra světa a vítěze Stanley Cupu. „Měl jsem to štěstí odehrát s ním pár zápasů. Defenzivní centr, tisíc zápasů v NHL. Byl mi vzorem na ledě i mimo led,“ zdůrazňuje Češík.
Slovenskou extraligu vyhrál vedle Slovanu a Banské Bystrice ještě dvakrát s Košicemi. Tam, na konci sezony 2013/14, ho poprvé napadlo, jakou dráhu si nastartoval. „Slovan mi otevřel oči. Zjistil jsem, jak vypadá velký hokej, a věděl jsem, že bych se ještě někdy chtěl dostat do mužstva, které bude něco slavit. To byly Košice. Uvědomil jsem si, že asi něco dělám dobře,“ říká Češík vyrovnaným hlasem.
Ve Znojmě s ním trenér Fryčer může do obrany tak často počítat i proto, že Češík prakticky není vylučovaný. I při defenzivních povinnostech, přinášejících souboje, nasbíral zatím v sezoně jen tři dvouminutové tresty. „Vím, jak vyčerpávající oslabení je, tak se snažím tým neoslabovat,“ vysvětluje.
Hrát čistě ho učil další ze slovenských velikánů nedávných let Vladimír Orságh, rovněž bývalý hráč NHL. „Z Ameriky znal mnoho detailů. Jak čistě odebrat puk, odzbrojit protihráče, jak se postavit do souboje, aby to nebyl faul. Byl mým trenérem v Banské Bystrici a jeho rady byly neocenitelné,“ říká vděčně Češík.
Teď z jeho vědomostí výrazně těží i Znojmo.
