Všichni tři ve čtvrtek nastoupili v utkání proti Švédsku za českou reprezentaci. A co víc, rodinné trio utvořilo kompletní útok, který přispěl k přesvědčivé výhře 5:2.
Česko - Švédsko 5:2. Triumf zařídil hattrickem Kovář |
„Asi budeme zapsaní trošku v historii,“ usměje se Tomáš, nejstarší z hokejového rodu Zohornů.
Ne trošku. Ale pořádně! Něco podobného si pamětníci vybaví snad jen z přelomu 70. a 80. let, kdy za Československo v jedné lajně váleli Peter, Anton a Marián Šťastní. V samostatných dějinách země - a nejspíš i napříč vrcholovými sporty - nemají Zohornové obdoby.
„Nominaci si všichni zaslouží,“ ujistil reprezentační trenér Miloš Říha. Asi jen on sám ví, nakolik sestavení rodinného útoku, který včera patřil k nejaktivnějším, bylo „marketingovým“ tahem vzbuzující nebývalou pozornost.
Před novináři argumentoval, že si bratři na ledě vyhoví i díky tomu, že každý Zohorna je jiný.
Minimálně v tom má pravdu.
„Od Radima bych si vzal sílu a výšku, od Hynka zase bruslení. S tím bych byl nejlepší hráč na světě,“ rozesměje se vůdce klanu Tomáš. Jeho mladší sourozenci mu naopak mohou závidět obětavost, univerzálnost a zkušenosti. „Já bych si nevzal nic. Jsem spokojený,“ popíchne sourozence nejmladší a nejvyšší Radim. „Ale vždycky pro mě byli kluci vzorem,“ dodá vážněji 198 centimetrů vysoký čahoun.
Když se trojice usadí u stolu, poznáte i nehokejové odlišnosti.
Po společných otázkách si nejčastěji bere slovo přemýšlivý Tomáš. Prostřední Hynek občas zavtipkuje. Benjamínek Radim spíš pečlivě poslouchá. „Hynek se rád směje, je flegmatik. Zbylí dva jsou povahově podobní, hodně si věci berou a hlavně nezdary dost prožívají,“ všímá si maminka.
Nebyla to ona ani její manžel Ondřej, kdo je přivedl na zimák v rodné Chotěboři. Tamní oddíl měl potíže složit tým prvňáčků. Strýc Luboš zašel k Zohornům a navrhl rodičům, aby na stadion přivedli malého Tomáše. Zanedlouho chodil na tréninky i mladší Hynek. „K tomu ještě hrávali fotbal. To Radima jsme směrovali už jen k hokeji,“ líčí maminka. „Bydlíme navíc kousek od rybníka, kam kluci každou chvíli chodili.“
Hynek Zohorna (vlevo) se snaží uhájit puk před dotírajícím Joakimem Nygardem.
Český útočník Radim Zohorna bojuje před švédskou brankou.
Právě tam se až do utkání ve Stockholmu odehrálo poslední klání, do něhož zasáhla trojice Zohornů. „Vzali jsme lopaty, vyházeli sníh a zahráli si,“ loví z paměti prostřední Hynek a odhaduje: „Už to bude tak deset let.“
Tehdy se sourozenci spíš obrážel východočeské stadiony. Z rodičů vyrůstajících nadějí se stali hokejoví taxikáři a plánovači. „Bylo to pro ně obtížné, měli jen jedno auto. Strávili s námi spoustu v času v autě, autobuse a hlavně na zimácích,“ líčí Tomáš Zohorna.
Občas vypomáhali prarodiče, jinak se před víkendem u rodinného stolu uspořádala porada, kde se určilo, kdo s kým a na jaký zápas pojede. „Manžel byl na stadionech klidnější, mě hra vtáhla, navíc jsem trochu hlasitější,“ říká Zohornová. „Snažila jsem se děti nejen chválit, ale i ledasco říct, když se mi něco nelíbilo.“
Výřečná paní, jinak pracující ve zdravotnictví, má dodnes poznámky k výkonům synů. Jejich reakce? „No jo, mami, ty jsi naše trenérka!“
„Rodiče jsou rádi, že děláme, co nás baví, a živíme se tím. Pro ně je to největší dárek,“ dodává Tomáš Zohorna. Ten si už čtvrtým rokem vydělává v ruském Chabarovsku, zahrál si na dvou šampionátech i loňské olympiádě v Koreji. Mladší Hynek dlouho v extralize hřešil na talent, někdejší brněnský trenér Vladimír Kýhos ho popisoval jako lajdáka. Dva tituly s Kometou polepšeného šikulu vystřelily do finské ligy, kde je aktuálně nejproduktivnějším hráčem Pelicans Lahti (14+25 ve 45 zápasech).
Říha vyzdvihl zkušené hráče. Ostatní vidí jejich práci, řekl po výhře nad Švédy |
„A obrovský potenciál dříme v Radimovi,“ pronesl nedávno agent Robert Spálenka ze Sport Investu, která hokejový rod zastupuje. Jenže vytáhlý mladík jej zatím ne a ne stabilně potvrzovat.
„Každý si myslí, že mi bráchové vyšlapali cestičku. Ale makat musím sám,“ povídá nejmladší Zohorna, jehož Kometa v lednu pustila do Mladé Boleslavi. V novém dresu pookřál, tři trefy ve čtyřech duelech mu vynesly dodatečnou pozvánku do reprezentace, kde se potkal s bratry.
„A bylo by hezké se jednou sejít i ve stejném klubu a každý den být spolu,“ zasní se. K tomu už jednou nebylo daleko. Kometa, v jejímž kádru byli dva mladší Zohornové, před mistrovskou sezonou 2016-2017 usilovala i o nejzkušenějšího Tomáše. Chabarovsk mu však přestup zatrhl. „Bylo mi trochu líto, že jsme nemohli titul vyhrát spolu,“ přizná. „Ale byl jsem aspoň na zimáku a bylo super, jak bráchové zvedají pohár nad hlavu.“
Každý ze Zohornů má ve sbírce dvě extraligová zlata a pod stropem chotěbořského zimáku jim visí dresy. Ve čtvrtek se postarali o další milník, z prachobyčejného duelu Euro Hockey Tour se stala mimořádnost. „I když nemáme s manželem létání v lásce, přemýšlím, že bych se vydala na víkendové zápasy,“ říká maminka reprezentantů.
Nejen ona ví, že podobná událost se v hokejové reprezentaci už nemusí opakovat.
