Český tým reprezentační premiéru sezony proti Rusku zvládl, vyhrál 2:1. Svěřenci Slavomíra Lenera mohli spoléhat na jistě chytajícího Romana Málka, gól dal narychlo povolaný obránce Jan Novák a vítěznou branku obstaral Jan Koukal z útoku pardubických mladíků.
„Příjemně mi zamotali hlavu. Původně jsem zamýšlel, že odehrají jenom toto utkání, ale po jejich výkonu teprve uvidíme,“ pochválil po zápase kouč Slavomír Lener hru řady Koukal - Kolář - Průcha.
Přišel, viděl, skóroval. Přesně tak by se dal popsat zápas v Brně očima slávistického obránce Jana Nováka. Ještě ráno šel na trénink na Slavii, kde se od trenérů dozvěděl, že je povolán do reprezentace místo Jiřího Šlégra, který podepsl smlouvu s Vancouverem. „Ještě jsem chvíli potrénoval a pak jsem odjel do Brna na tým čekat,“ popisuje svůj hektický den.
Hned v páté minutě otevřel Novák skóre zápasu. Svojí premiérovou reprezentační trefu zavěsil z pravého kruhu pod horní tyčku. Byla to prakticky první rána na brankáře Sokolova. „Spadlo mi to tam,“ krčil s úsměvem rameny. „Byla to náhoda, hráč nechal puk za sebou. Šel jsem k bráně a zkoušel jsem puk protlačit nahoru a trefil jsem se.“
Po vstřelené brance z něj definitivně spadla nervozita. „I díky tomu, že mi to tam spadlo hned na začátku, tak to bylo v pohodě.“ V návalu radosti si ani nevzal puk na památku. „To mě v tu chvíli ani nenapadlo,“ přiznává.
Soupeř sice prohrál, ale u Nováka zanechal dobrý dojem. „Rusové jsou silní, hodně bruslí a umí si přihrát.“ Českému týmu možná i trochu docházely síly. „To nevím, ale každopádně se na závěr druhé a ve třetí třetině se hodně zlepšili. Škoda že nám nevyšly přesilovky. Měli jsme dát gól a bylo by to klidnější. Ale i takhle jsme výhru ubránili.“
Povedený zápas odchytal Roman Málek. Zaskvěl se zejména v sedmé minutě při ruské přesilovce, kdy chytil téměř jistý gól Sušinskému. „Puk jsem vyrazil, ale tím rozklekem jsem se dostal trochu mimo bránu. Už jsem viděl, jak puk stahuje, tak jsem si lehl. Poslední mojí šancí bylo dát tam ruku a naštěstí jsem puk ucítil v lapačce,“ popisuje Málek svůj ekvilibristický zákrok.
Nakonec v téže přesilovce inkasoval, ale branka byla přinejmenším sporná. But jí dosáhl bruslí. „Evidentně tak ten gól chtěl dát, myslím, že se na to i zaměřil. Hezky tu placírku trefil,“ usmál se Málek. „To, že jsem přišel o nulu je mi ale jedno, vítězství dva jedna je cennější, než hrát bez branek,“ dodal Málek.
Pak už byl ale bezchybný. „Ve druhé třetině jsem si snad do desáté minuty nesáhl na puk a musel jsem se hodně koncentrovat, abych nedostal nějaký blbý gól,“ vybavuje si, kdy mu bylo v zápase nejhůř.
Problémy s výstojí, které ho trápily na začátku přípravy, jsou už zažehnané. „Za prvních deset dní, co jsem byl na ledě, jsem vyzkoušel troje betony. Jiné jsem si už pak ani vzít nemohl (smích). Dvoje byly špatné a tyto už jsou dobré. Před reprezentačním srazem jsem si je ještě nechal upravit, takže si na ně už vůbec nemůžu stěžovat.“
Smolařem zápasu byl pardubický veterán Ladislav Lubina, který se dočkal šance reprezentovat po pěti letech. V polovině utkání odkulhal po střetu s Dmitrijem Bykovem na střídačku a do hry už nezasáhl. „Mám natažené vazy v kotníku. Měl jsem šanci před brankou, odjížděl jsem a asi jsem vjel do nějaké rýhy. Obránce mě poslal do protisměru a lehl jsem si na nohu,“ popisuje své zranění.
Na Poháru České pojišťovny si zřejmě nezahraje. „V Pardubicích půjdu na rentgen, doktor to zatím odhaduje na týden. Uvidíme,“ krčí rameny.
Přestože nedohrál, měl z utkání dobrý pocit. „Je těžké se hodnotit po polovině zápasu. Ale osobně jsem s tím zápasem přes zranění spokojený. Ověřil jsem si, že jsem i v těchto letech jsem schopý hrát mezinárodní hokej a to je pro mě před sezonou hodně pozitivní zpráva,“ pochvaluje si Lubina.
Ve formaci s Kudrnou a s Blažkem několikrát zamotal ruské defenzívě hlavu, ale největší šanci, nájezd dva na jednnoho, neproměnil. „Chtělo to lépe trefit. Za půlku zápasu jsem měl tři šance, kdy jsem mohl skórovat. Škoda. Chtělo to trochu štěstí, ale to já nemívám,“ dodal se smíchem.
