Na stadionu v Havlíčkově Brodě se hrálo 1. listopadu loňského roku derby mezi domácím týmem a Třebíčí. Rebelové vedli v úvodní třetině 3:1, navíc měli v 16. minutě dvojnásobnou početní výhodu...
"A najednou mě jeden z třebíčských obránců píchnul hokejkou do obličeje," zavzpomínal čtyřiadvacetiletý pražský rodák.
Dokážete si celou situaci vybavit se všemi podrobnostmi i teď, po více než čtyřech měsících? Viděl jste ji třeba ze záznamu?
Ne, to ne, ale spoluhráči mi zákrok popsali. Prý chtěl jen nadzvednout moji hokejku, ale promáchl naprázdno a vzal mě přímo do oka.
Cítíte vůči třebíčskému obránci nějakou zášť?
Ani ne. Podle mě v tom žádný úmysl nebyl, takže není důvod. To se prostě v hokeji někdy stane, i já to zažil z druhé strany. Tedy ne, že bych soupeře trefil zrovna do oka, ale do obličeje se mu moje hokejka dostala.
Uvědomoval jste si, že by to pro vás mohl být třeba i konec kariéry?
Přiznám se, že jsem byl od začátku hodně skeptický. Vůbec jsem na to oko neviděl a diagnózy se pořád měnily. Samozřejmě k horšímu. Nejprve si doktoři mysleli, že ho mám jen zalité krví, ale nakonec z toho byla odchlípnutá sítnice.
Co všechno jste musel absolvovat?
Dvě operace. Nejprve mi spravovali sítnici a pak museli upravit nitrooční tlak. No a na dvě operace bych měl ještě jít. Ale to se uvidí až podle situace.
S psychikou člověka musí podobná zranění udělat pořádný kotrmelec. Kdo vám tehdy nejvíc pomohl?
Přítelkyně, která za mnou jezdila denně z Prahy do havlíčkobrodské nemocnice. A samozřejmě i zbytek rodiny. No a nesmím zapomenout ani na fanoušky, kteří mi psali vzkazy na web. Bylo příjemné vědět, že jim není jedno, co se mnou je.
Jak jste vlastně trávil dlouhé dny v nemocnici. Vzhledem k poranění oka to asi na čtení nebo sledování televize moc nebylo...
Hodně jsem poslouchal muziku. Na televizi jsem se mohl koukat zdravým okem, ale to se brzy unavilo, takže i tu jsem pak jen poslouchal. Co vám mám povídat, bylo to hrozný. Určovali mi dokonce i polohy, ve kterých smím ležet, aby se náhodou oko špatně nehojilo.
A nyní jsou prognózy celkového uzdravení jaké?
Je jasné, že už na to oko nikdy neuvidím tak jako předtím. Ale nedělám z toho vědu, naučil jsem se s tím žít.
To je dobře, jenže co vy a hokej?
Taky dobrý (usmívá se). Určitě chci začít v létě trénovat. Mám sice drobná omezení, která se týkají otřesu a takových věcí, ovšem na kolo už můžu. Fyzickou aktivitu mi povolili. Myslím, že do sezony bych snad mohl být v pořádku.
Kouč Petr Novák byl přesvědčen, že nebýt vašeho zranění, mohli Rebelové v letošním ročníku dojít dál než jen do předkola...
To se dobře poslouchá. Je fakt, že začátek se mi docela povedl. Škoda, že jsem pak klukům nemohl víc pomoct. Ale oni i beze mě odehráli slušnou sezonu. Splnili cíl, a to je hlavní.
Loni jste byl u toho, když Slavia Praha slavila mistrovský titul, v této sezoně jste kvůli zranění odehrál jen 18 zápasů první ligy. Asi je to až příliš krutý obrat, co říkáte?
Co se týká Slavie, tak tam jsem byl stejně jen u toho, nijak jsem její úspěch neovlivnil. Mnohem větší radost jsem měl loni po postupu Brodu do čtvrtfinále. Opravdu! A můžu jen zopakovat, že mě mrzelo, že jsem letos musel tak brzy skončit. Každopádně budu dělat všechno proto, abych byl na tu další nachystaný.
