„Myslel jsem si, že ten Jerglův nájezd bude regulérní. Pak jsem se dozvěděl, že byla možná posunutá brána, a doufal jsem, že to rozhodčí neuzná. Stalo se. Vlilo nám to čerstvou krev do žil,“ říká útočník Robert Kousal.
Je pravda, že obzvlášť ve třetí třetině byl východočeský souboj hodně vyostřený a měl vysoké tempo. Rozhodčí ale videozáznam zkoumali mezi čtyřicátou a padesátou minutou celkem třikrát a hra se dost rozkouskovala.
„To je jedno. Hrálo se derby a v něm musíte být koncentrovaní a makat, i kdyby ten zápas trval šest hodin,“ odmítá Kousal, že by jeho tým měl problémy s udržením se ve hře.
Podle svých slov ani nijak zvlášť „nehrotil“ čekání na konečné verdikty sudích. V Jerglově případě nejdřív gól platil, pak neplatil... „Jen čekáme na definitivní rozhodnutí. Jinak nemá cenu nad tím nějak přemýšlet, reagovat můžete až na situaci, která skutečně nastane,“ uvažuje Kousal.
Do Pardubic v létě přišel jako jasný první centr, tahoun. Koncovka Dynama je bídná obecně, ale při pohledu na celkový týmový výkon je devětadvacetiletý forvard schopen udělat rozdíl, vymyslí kličku, zbaví se obránců, přihraje do dobré pozice... V neděli vyrovnával na 2:2 i přes faul během samostatného úniku, další neproměnil a navrch si připsal asistenci. Měl možnost odejít do zahraničí, ale zůstal bojovat za Dynamo.
„Svědomí mi nedovolilo opustit mateřský klub, který je na posledním místě. Chci pomoct, abychom se udrželi,“ tvrdí Kousal.
Ke svým výkonům však nijak nevzhlíží, spíš chválí ostatní spoluhráče. A po derby speciálně jednoho - Tomáše Rolinka. Ten v neděli bodově sice nepřispěl, ale jeho černé práce pro čtvrtou lajnu s mladými křídelníky bylo víc než dost.
„Tomáš je osobnost a nálada se s jeho návratem hodně zvedla. Ne že by předtím byla ponurá, ale takový hráč vám stoprocentně pomůže,“ říká Kousal.
Na druhou stranu: Dynamu výhra nad Hradcem v tuhle chvíli může pomoci pouze psychicky, jinak víceméně nic neřeší. Mohla by, jenže to by Pardubice musely umět zvládat krizové duely. Jako ten s Litvínovem, po kterém měly možnost odlepit se ze dna tabulky, ale po naprosto bezzubém výkonu v prvních dvou třetinách místo toho utrpěly porážku a poslední pozici ještě potvrdily... A když pak v Hradci „o nic nejde“, hrají jako tým z podstatně vyšších pater tabulky.
„Je pravda, že nejsme schopni udělat ten poslední krok, ale zase bych neřekl, že o nic nešlo. Jsme pod tlakem každý zápas, někdy od půlky sezony hrajeme baráž. A myslím si, že kromě toho Litvínova bylo posledních šest sedm utkání hodně slušných,“ přemítá Kousal.
To možná bylo, ale co z toho? Dynamo na posledním místě sice na třináctý Litvínov ztrácí pouze jeden bod, jenže Verva má dva zápasy k dobru. A o jedno utkání méně mají i dvanácté Vítkovice, které jsou vepředu o pět bodů. I když je Pardubice porazí ve vzájemném utkání hned po reprezentační přestávce (14. února od 17.30 v Ostravě), pořád budou ve ztrátě.
Musí vyhrávat, to je jasné. Ale ještě k tomu taky doufat, že pomůžou i zápasy ostatních. A to je na hlavu týmu, který za celou sezonu vyhrál pouze třináctkrát a během měsíce by potřeboval minimálně dalších šest takových utkání, teprve ten pořádný tlak... Zatím ho Dynamo ani jednou nezvládlo.
„Ztrácíme, ale furt zbývá do konce osm utkání. Říct si teď, že se na to vys..., to je nesmysl. V našem týmu není nikdo, kdo by nebojoval. Čeká nás dlouhá pauza, máme dva dny volno, a pak se začneme chystat,“ vyhlašuje Kousal.
