"Myslím na mamku a sestru." To byla první slova, která talentovaný bek pronesl na pódiu poté, co přes hlavu přetáhl nashvillský dres a nasadil si klubovou čepici.
"Přál bych si, aby tu Ashley mohla být. Pořád na ni myslím. A že si mě vybral tým z NHL, to naše rodina přesně potřebovala. Prošli jsme si hodně zlým, zažili trápení. Teď si můžeme přinejmenším několik měsíců užívat," pronesl dojatý Blum.
Ztráta milované sestry a blížící se smrt matky mladým hokejistou otřásly. Silná traumata však dokázal využít jako hnací sílu k dosažení vysněných tužeb.
"Draft je pro něj obrovský krok k naplnění jeho snu," prohlásila matka Dana, která těžkou nemoc nakonec překonala.
Jednoho dne začala po obvyklé procházce se psem vykašlávat krev. V nemocnici přišla krutá diagnoza. "Máte rakovinu a možná vám zbývá jen pár měsíců života," sdělil jí doktor. "Odmítali jsme tu skutečnost akceptovat," říká dnes její manžel John.
Dana poté několikrát plicně zkolabovala a potřebovala na operaci srdce. Strávila dlouhých devět dní na ničivé chemoterapii.
V té chvíli se mladý Jonathan prosazoval na juniorském kempu ve Vancouveru. Když byl malý, zkoušel hrát s bratrem hokej na kolečkových bruslích. Na ty klasické si stoupl o něco později. A dařilo se mu.
"Poprvé na ledě jsem spadnul jenom čtyřikrát. Řekl jsem tátovi, že mě bruslení strašně baví," vykládá Blum. Jeho matka byla z malého Jonathana ohromená. "Byl jako ryba ve vodě, nemohla jsem tomu uvěřit."
Rodina Blumova pochází z ranče v Santa Margaritě, která je dvacet minut jižně od arény posledního vítěze Stanley Cupu - Anaheimu.
Jonathan v dresu místního klubu California Wave zaujal na jednom z turnajů pozornost juniorských skautů. A v patnácti odcestoval na první kemp. Bylo to jen několik měsíců po smrti dvojčete Ashley, jež zahynula 2. dubna 2004 při požáru domu. Zbytek rodiny byl v tu chvíli na večeři ve městě...
"Tehdy jsem byl v šoku, ale musel jsem se rozhodnout, jestli poletím do Vancouveru. Nakonec jsem si řekl, že se nemůžu vzdát svých snů. Sestra by to určitě nechtěla."
V nejtěžších chvílích života musel patnáctiletý hoch sám odcestovat několik tisíc kilometrů daleko od domova. Pak přišla nemoc matky.
"Tehdy mi kluk neustále volal domů a vyptával se, jak na tom mamka je. Když jí bylo špatně, říkal jsem mu, že odpočívá. A když se cítila dobře, koncentrovali jsme se na to, abychom byli pozitivní," přibližuje otec John.
"Stále pořádně nevím, čím vším si máma prošla. Uchránili mě od toho," tvrdí Jonathan.
V nejtěžších chvílích ve Vancouveru mu pomáhali spoluhráči i kouč Don Hay, který si s ním o jeho strastech povídal. "Bylo těžké o tom mluvit. Pokaždé mi vyhrkly slzy do očí. Ale člověk o tom mluvit potřeboval, aby si ulevil."
Na konci května 2006 si však mohl oddechnout, maminka se uzdravila.
"Jonathan měl v životě hodně nepříznivý osud. Myslím, že ukázal kus charakteru," poznamenává kouč Hay. "Je to prostě doklad jeho vnitřní síly a statečnosti."
Blum doufá, že se příští rok dostane do juniorského výběru USA. Pomoci by mu měly jeho ofenzivní schopnosti a rychlá přihrávka. Pro Nashville může být v budoucnu oporou.
