„Vzpomněl jsem si na naše první setkání nedávno, když jsem brouzdal po Markově Instagramu, kde měl naši společnou fotku. Vedle mě na ní sedí takový chlapček, nevím, kolik mu mohlo být, ale fakt úplné bejby,“ vypráví Lašák.
Tomu malému mrňousovi bylo dvanáct a ve Zvolenu už dobře věděli, že z něj může vyrůst solidní gólman, který jednou možná nahradí Lašáka v reprezentaci.
Tehdy byl slovenský hokej na vrcholu a Lašák ve svém rodném městě za hrdinu, jelikož na MS v Göteborgu vychytal pro svou rodnou zem první zlatou medaili.
Malý Čiliak k němu pochopitelně vzhlížel. Když se s ním mohl na místním brankářském kempu setkat osobně, neváhal a pořídil společný snímek, na němž má Lašákovo zlato kolem krku.
„Musím říct, že když se na tu fotku podívám, tak na ní vypadám i já jako patnáctiletý, i když mi bylo už třiadvacet,“ směje se 38letý Lašák. „Je vidět, jak čas letí. Na druhou stranu je to motivace pro mladé brankáře, že když se vyfotí se svým idolem, za pár let mohou být soupeři nebo kolegové.“
Čiliak předpovědi vyplnil. Už za tři roky od pořízení snímku zamířil do Brna, které si ho jako velký talent vyhlédlo a postupně z něj vypiplalo neochvějnou brankářskou jedničku.
Pravda, někdy bývá Čiliak pod palbou kritiky, nicméně v play-off válí a i díky jeho výkonům Kometa dokráčela až do finále.
Lašák mezitím prožil vrcholy, pády (během jednoho z nich před osmi lety uvažoval o předčasném konci kariéry) a také nečekané návraty, které loni korunoval libereckým titulem. Teď baží po druhém.
Čiliak na ten premiérový stále čeká. Možná je nažhavenější. Svědčí o tom alespoň následující Lašákova slova: „Musím přiznat, že mě provokoval.“
Brněnský gólman na dálku reagoval: „Hec? Něco tam je, ale nerozpitvával bych to.“
To však netušil, že jeho kamarád v dobrém rozmaru všechno prozradí. „Sázíme se spolu vždycky o víno, tak mi psal, abych si jedno připravil. A já mu odpověděl, že mu ho připravím klidně, ale sám si otevřu šampus.“
Z Čiliaka a Lašáka jsou už dávno velcí kamarádi. Není divu, pocházejí ze stejného města, tak spolu drží. „Slovensko je malá země, každý zná každého. Zvolen má navíc jen čtyřicet tisíc obyvatel, takže k sobě máme blízko. Znám i jeho rodiče,“ popisuje starší z nich.
Ten mladší zase ke svému vzoru i po letech chová úctu. Možná i proto se v minulé sezoně zapojil do bojkotu slovenské reprezentace, jež vznikl jako protest proti kontroverzní volbě šéfa tamního svazu.
Tehdy vztah mezi Lašákem a Čiliakem zintenzivněl. „Řešili jsme spolu hodně věcí. Postavil se za nás a dostal distanc - nesměl chytat za reprezentaci. Tak jsme se na oplátku museli postavit my za něj. Protože my to rozrýpali a on to odnesl. Byl taková kavka,“ culí se dnes Lašák.
Čiliak je uzavřenější, navenek není tak výřečný, ale na ledě se svému staršímu kolegovi výkony přibližuje. Pikantní je, že se mu narodil syn ve stejný den, kdy má narozeniny Lašák. „Byl by bonbonek stát proti němu. Chtěl bych, aby chytal, snad se uzdraví.“
Brankář Marek Čiliak z Komety slaví výhru nad Litvínovem.
Lašák ze sestavy Liberce vypadl ve čtvrtém semifinále proti Chomutovu, ale během prvního finále se kvůli Willovým chybám dočkal.
Čiliak má v 27 letech ještě velkou část kariéry před sebou. Může se jednou úspěchy Lašákovi přiblížit? „Má to těžší, protože na Slovensku už není generace, kterou jsem zažil já. Není to o brankářské kvalitě, ale o mančaftu. Já zažil éru, kdy jsme měli v NHL 40 hráčů, teď jich je tam šest a z toho třem je přes 36 let,“ říká liberecký veterán.
Když má však povědět, v čem je Čiliak dobrý, zareaguje po svém: „To vám určitě nepovím. Přece mu nebudu zvyšovat sebevědomí.“
