|
V seriálu iDNES o deseti ročnících samostatných českých soutěží najdete každé úterý díl k jedné sezoně hokejové extraligy a každý čtvrtek k sezoně v 1. fotbalové lize. |
Vítězný naganský model
"Samozřejmě pozveme hráče z NHL, ale proč z nich dělat celý tým?" položil trenér Ivan Hlinka řečnickou otázku tři měsíce před turnajem v Naganu. Poté, co na sklonku listopadu Hlinka nominoval dvanáct hráčů z NHL, vznikla velká naděje pro domácí hokejisty. V týmu zbývalo jedenáct míst.
Tak vzniklo složení týmu, které dnes s oblibou nazývá reprezentační trenér Slavomír Lener "naganský model." Byl vskutku ojedinělý, možná riskantní, ale hlavně - vyšel.
Zejména v zámoří ovšem nad českou nominací odborníci i novináři kroutili hlavou. "Češi nechtějí medaile," shodovali se. Nechápali zejména neúčast Roberta Krona, hokejisté z Evropy dostali důvěru před takovými hráči, jako byli Petr Sýkora či Patrik Eliáš. Šance se nedočkali ani Michal Sýkora, gólman Turek a další.
Vladimíru Vůjtkovi a Václavu Prospalovi, kteří měli nominaci jistou, zase znemožnily start na Turnaji století zdravotní patálie. Místo Vůjtka se do Nagana podíval Robert Lang, Prospala nahradil pardubický zelenáč Hejduk, asi největší překvapení nominace.
A z domácí extraligy se nakonec dostalo osm hokejistů: brankáři Roman Čechmánek a Milan Hnilička, obránce František Kučera a útočníci Josef Beránek, Jiří Dopita, David Moravec, Vladimír Růžička a Milan Hejduk.
Odvrácená strana - ne každý měl štěstí
Přestože se do Nagana z extraligy podívalo osm hokejistů, logicky se na všechny domácí hvězdy nedostalo. Na post třetího gólmana si marně brousil zuby vítkovický Martin Prusek, zranění vyřadilo ze hry Romana Šimíčka, ale nejtěžší bylo překousnout neúčast na olympiádě pro Viktora Ujčíka.
Ten odešel ze Slavie do Třince, aby hrál ve špičkovém mužstvu a přiblížil si šanci zúčastnit se Turnaje století. Nevyšlo to. "Není jiného vysvětlení než to, že pokud byl Ujčík v Praze, byl v reprezentaci nepostradatelný - ale když je v Třinci, národní mužstvo se bez něho obejde!" hřímal třinecký kouč Alois Hadamczik.
Centr k Jágrovi? No přece Růžička
Že by hrál čtyřiatřicetiletý kapitán Slavie Vladimír Růžička v Naganu? A navíc centra prvního útoku po boku Jaromíra Jágra? Vypadalo to jako kanadský žertík. Ale zmýlená neplatí: Růžička se po osmi letech vrátil do reprezentace, kvalitní hrou umlčel všechny škarohlídy, kteří mu vyčítali, že neví, jak vypadá vlastní obranné pásmo a je už pomalý.
"Přiznám se, že jsem se zhrozil, když jsem ho našel v nominaci. Hned jsem volal do Česka, jak na tom je, jestli ještě může bruslit," vzpomíná brankář Dominik Hašek na svou první reakci na Růžičkovu nominaci. Později svůj názor poopravil, stejně jako řada dalších.
Nominovat Růžičku byl od trenérů geniální tah. Šalamounsky tak vyřešili problém, jestli bude kapitánem Jágr, či Reichel. Jmenovali jím hokejistu, jehož všichni jako osobnost uznávali. Navíc, Růžička dal v Naganu tři góly a také se ukázal jako pravý lídr. Památný je zejména jeho proslov v kabině po první třetině čtvrtfinále s USA. Seřval všechny hráče včetně sebe - a vyrovnávacím gólem zahájil úspěšný obrat.
Růžička olympijskému snu podřídil celou sezonu. Už v létě nastupoval v Jágr Teamu po boku hvězdy Pittsburgh Penguins a už v srpnu se začalo nahlas mluvit o možném zařazení obou hokejistů do jednoho útoku. "Je fakt, že být v Naganu, je pro mě největší motivace od návratu z NHL," připustil kapitán Slavie.
Hejdukova hvězda vybuchla jako supernova
Nominace Jiřího Dopity a Josefa Beránka ze Vsetína, nebo nejproduktivnějšího hokejisty sezony Davida Moravce překvapila málokoho, u Milana Hejduka však šlo doslova o bombu. Mladé pardubické křídlo bylo nefalšovaným zelenáčem. V reprezentaci odehrál pouhých deset zápasů a nebyl na žádném vrcholném turnaji.
"Je to můj největší životní úspěch," rozplýval se Hejduk. Do bojů nastoupil od čtvrtfinále v Paterově útoku, kde nahradil Jana Čalouna a byl tak na ledě u dvou slavných českých gólů: Šlégrův v semifinále s Kanadou a Svobodův ve finále s Ruskem. Překvapivá nominace do Nagana přinesla Hejdukovi raketový posun v kariéře. Zamířil do Colorada a stal se hvězdou NHL.
S odstupem času se dá říct, že nikomu nepomohlo Nagano tolik, jako Hejdukovi. Kdo ví - možná kdyby se na olympiádě nepředstavil, bylo by dnes v kolonce nejlepšího střelce NHL u sezony 2002/2003 jiné jméno.
Extraliga se svězla na vlně naganské euforie
Naganský triumf strhl celý národ, zaplnil náměstí a přenesl se i do extraligy. Vždyť na jejích zápasech mohli fanoušci vidět řadu hrdinů z turnaje na vlastní oči. A kluby se snažily prodat úspěch.
Ve Vsetíně dostal trojlístek Dopita - Beránek - Čechmánek od starosty symbolický klíč od města, hokejisté byli hosty celé řady autogramiád a večírků. Užívali si slávu, ale pořád museli myslet především na hokej - sezona pokračovala.
"Pořád někam jezdím, pořád se něco děje a já na to nejsem zvyklý. Zájem je příjemný, ale trochu mě to odvádí od hry," připustil Milan Hejduk po poolympijské premiéře v pardubickém dresu. Podobně se vyjádřil i Vladimír Růžička. "Od olympiády pořád někam chodím. Párkrát to ještě zvládnu, ale už se těším, až si odpočinu," přiznal slávistický centr, který krátce po olympiádě dosáhl čtyřstého extraligového gólu.
