V seriálu iDNES o deseti ročnících samostatných českých soutěží najdete každé úterý díl k jedné sezoně hokejové extraligy a každý čtvrtek k sezoně v 1. fotbalové lize. |
Dres s číslem 97 dnes visí pod střechou haly v Edenu, sice maličké a omšelé, ale ozdobené čerstvým hokejovým titulem. Velký podíl na něm má bývalý nositel tohoto trikotu, i když teď už nepůsobí jako hráč, ale jako manažer a trenér. Vladimír Růžička.
Hokejová legenda, která přes dvacet let bavila diváky v Česku, Kanadě, Americe i Švýcarsku svými brejky, lišáckými kličkami a hlavně geniálními přihrávkami a zakončením. Dalo by se říct, že Růžička byl český Wayne Gretzky.
Prohlédněte si fotogalerii k ročníku 1999/2000.
V březnu 2000 si zahrál vrcholový hokej naposledy. Z extraligy odešel slávistický kapitán už v lednu, ale chtěl se ještě stylově rozloučit. Zápasem s Litvínovem, klubem, v němž hokejově vyrůstal.
"Možná kdyby ještě Slavia postoupila do play-off, tak se vyhecuju," říkal. "Ale jen na trestná střílení, kdyby třeba brankář upadl..."
Růžička při svém odchodu hodně žertoval, vypadal, jako by ani nebyl pohnutý. "Mám brečet? Jednou to přece přijít muselo," prohlásil centr, který si poprvé zahrál v nejvyšší soutěži už v roce 1979. V šestnácti letech.
Tehdy dal hned při svém prvním střídání gól. Ve svém posledním ligovém zápase o to mohl udělat při posledním střídání, kdyby mu to neznemožnil jeho kamarád z Litvínova, veterán Petr Rosol. Slavia vedla 3:1 a při power play hostů se útočník Skořepa řítil na prázdnou branku. Chtěl nahrát Růžičkovi, jenže toho blokoval právě Rosol a Skořepa tak musel dát gól sám.
Jak se změnil hokej podle Růžičky během jeho kariéry? |
UBYLY GÓLY - V hokeji musejí zápasy končit sedm pět, lidi si zařvou, jsou v transu, to je pravá zábava. Když nepadají góly, tak to není ono. Zrušila se červená čára, ale je vidět, že to nefunguje, jen se zatáhla obrana. Za těch dvacet let, co hraju, se hrozně změnila brankářská výstroj. Lapačky jako batohy přes celou šibenici, obrovské chrániče, betony, vesty, rukávy kolem nich plandají. V brance je pořád míň místa. Snad by pomohlo zvětšení brány, kdo ví... Vladimír Růžička, 2000 |
"Opravdu mi to v té chvíli nedošlo," říkal pak litvínovský veterán, který se s Růžičkou sešel v jednom útoku v šestnácti letech. "Liga přišla o hodně, na Růžu se chodilo ve velkém," vysekl mu poklonu.
Růžička patřil od mládí k nejvýraznějším osobnostem své doby. V devatenácti si prorazil cestu do reprezentace, v roce 1985 s ní vyhrál mistrovství světa jako jedna z hlavních postav tehdejší reprezentace.
Ve druhé polovině osmdesátých let se přetahoval s Dominikem Haškem o neoficiální titul nejlepšího českého hokejisty.
Před odchodem do NHL vyhrál dvakrát Zlatou hokejku, Haškovi se to povedlo třikrát. S 543 brankami v nejvyšší domácí soutěži a reprezentaci je druhým nejlepším střelcem československé historie.
Po revoluci odešel do zámoří, hrál za Edmonton, ale v zámoří se proslavil až v Bostonu. "Rosie!" skandovali fanoušci tehdy ještě silného týmu Bruins.
Přes švýcarský Zug se vrátil do Česka a přes druhou nejvyšší soutěž do extraligy. I když o něj stál rodný Litvínov, dal přednost tehdy prvoligové Slavii, prý proto, že se mu postarala o pěkné bydlení v Praze - Hrnčířích.
A vršovickému klubu patří Růžičkovo hokejové srdce dodnes. "Fanatik, který tráví na stadionu dvanáct hodin denně," říkává o něm smířeně manželka Eva.
Tak je tomu v posledních letech, kdy je Růžička manažerem a trenérem, nejinak tomu bylo i v sezoně 1999/2000. Ať už hrával, nebo jen zraněný posedával na tribuně. Anebo když se věnoval mládeži, za níž ve Slavii hraje i syn Vláďa.
Ve své poslední sezoně už hrál hlavně pro diváky. V obranném pásmu byl vidět zřídka, rád kroužíval na červené čáře. Ale když tam dostal dlouhý pas, bylo se na co dívat.
Brankáře překonával s udivující lehkostí. Jednou blafákem do bekhendu, jindy střelou pod víko. Anebo si třeba gólmana položil, odtáhl stranou a objel branku zezadu, aby pohodlně zasunul puk ke druhé tyčce. Snad jen tehdejší vítěz kanadského bodování Richard Král mu svými kousky před brankou mohl konkurovat.
Růžička odešel z ligy rok po triumfu reprezentace na olympiádě v Naganu, kde byl kapitánem mezi hvězdami typu Jágra, Reichla a Dopity. V sedmatřiceti, letos oslavil čtyřicáté narozeniny. Netoužil se někdy vrátit do vrcholového hokeje?
"Nikdy neříkej nikdy," tohle heslo měl Růžička společné s brankářem Haškem, který se nyní po roce vrací do NHL. Slávistický kapitán se ale jako hráč na ledě znovu neobjevil. "To by na tom musela Slavia být hodně špatně, třeba kdyby hrála baráž," říkal. "Ale to se nestalo a já navíc měl na stadionu vždycky tolik práce, že jsem na to ani neměl čas myslet."
Místo toho ale vršovický klub pozvedl jako manažer i jako trenér. Stmelil partu mladých hráčů, přilákal osobnosti typu Kučery nebo Beránka. Svůj smrtící instinkt famózního hokejového centra přenesl i na střídačku, i koučink jako by měl v krvi. Dnes už má velké slovo i u národního týmu coby asistent trenéra Slavomíra Lenera.
"Tati, ještě nekonči," prosil ho malý Vláďa ráno v den jeho posledního zápasu v kariéře. Otec ho neposlechl, ale o osobnost jménem Růžička tím český hokej nepřišel.
Jiří Doležal z HC Slavia Praha (vlevo) a Zdeněk Sedlák z HC Keramika Plzeň v utkání extraligy ledního hokeje, které se hrálo 18.února v Plzni. |
Hokejové sbohem řekl Vladimír Růžička při zápase Slavia - Litvínov v sezoně 1999/2000. |
Václav Novák ze Sparty padá při atakování pardubického Andreje Novotného |
Vsetínští tahouni Dopita a Pardavý slaví postup do finále extraligy 2000. V něm už ale po pěti letech poprvé na soupeře nestačili, titul získala Sparta. |
13. dubna - Těsně po prohraném finále se v obličejích vsetínských Čechmánka, Zábranského a Suchého zračí nesmírné zklamání. Navázat na pět titulů v řadě znemožnila valašskému týmu Sparta. |
Vladimír Růžička junior právě střílí vyrovnávací gól během letní exhibice na počest odchodu svého otce. Slávistický stadion mohutně aplaudoval. |
Skrumáž před sparťanskou brankou při utkání se Vsetínem. Bitvy těchto hokejových velkoklubů byly ozdobou sezony 1999/2000. |
Vladimír Růžička v redakci iDNES |