"Myslel jsem, že se mi rozerve srdce. Byla to příšerná bolest, obrovské emoce," řekl Jan Peterek, který se včera vpodvečer z Ruska vrátil. "Bylo to neskutečné, dojemné."
Ani na chvíli neváhal, zda má do Jaroslavle na sobotní mši, na rozloučení s hráči a realizačním týmem letět. "Prožil jsem tam krásné roky," podotkl.
S Jaroslavlí získal v letech 2002 a 2003 titul. "Mám tam spoustu přátel, chtěl jsem s nimi být," vypráví přerývavým hlasem. Maséři, lékař týmu, vedoucí mužstva. Ty všechny výborně znal. A především Ivana Tkačenka, jednatřicetiletého útočníka. S tím ještě hrával.
"Váňa byl můj nejbližší kamarád. Pořád jsme byli v kontaktu. Měl jsem ho moc rád. I jeho manželku Marynu. Chtěli jsme jí být s mou ženou nablízku." Tkačenko měl dvě dcery. "V pondělí se dozvěděl, že budou mít syna. Byl hrozně rád..."
Emoce, které Jan Peterek s manželkou v Jaroslavli zažil, nejde popsat.
"Tolik květin jsem nikdy v životě neviděl, stadionem prošlo na sto tisíc lidí," uvedl Peterek, který pochopitelně dobře znal i české hráče, kteří zahynuli – Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka.
"Lidé je tam měli rádi. Rachůnek tam už byl dlouho, takže ho brali jako domácího, a na Vašíčka nevolali jeho jménem, ale Našičech, jako že je jejich Čech."
Peterek si teď přeje, aby se už rozjela extraliga. "Potřebuji něco dělat, abych na to nemyslel. Jsem moc rád, že to začne."