Zachráníte ještě sezonu?
Je reprezentační pauza a my ji musíme využít pozitivně. Říct si, že začneme od nuly. Všechno jakoby vymazat. I když to je obrovské kvantum zápasů, 18, to se nedá nijak vrátit. Přesto se musíme soustředit na novou sféru sezony. Hodit věci za hlavu, s čímž já nemám problém. To je naše jediná záchrana.
A ještě něco?
Každý si musí vstoupit sám do svědomí; je důležité, aby si každý zametl před vlastním prahem. A ne tamten to, tenhle to. To jsou hlouposti, výmluvy. Všichni jsme tady profíci, všichni za to dostáváme zaplaceno. Je to práce. Každý musí hledět před sebe, na půl metru, ne na dvacet, kdo nenahrál.
Výčitky se stupňují?
Ani tak nejde o výčitky, spíš je to už taková depka. Není to o tom, že bychom byli špatný tým, že by tenhle neměl rád tamtoho. To už je psychika. V hlavě je něco nabouraného. Ale tohle bereme, to patří k tomu, když se nedaří. Teď se ukáží osobnosti, srdce týmu.
Vedení vám udělilo pokuty. Jak moc velké haló ztropilo?
Každý si to umí představit v práci. Když děláte něco špatně, někdo přijde, řekne vám to jednou po dobrém, pak už to po dobrém není. Museli jsme to čekat. Ale já si myslím, že tady jsou s námi trošku shovívaví. I fanoušci. Divím se, že za námi pořád stojí. Klobouk dolů před nimi. Ne před námi. Co předvádíme, na to se nedá někdy dívat. Asi s tím všichni souhlasíme.
Mluvíte o trpělivých fanoušcích, ale oni žádají hlavu trenéra Čelanského. Jak to na vás působí?
To nejjednodušší je useknout trenérovi hlavu, ale kdo ví, jestli to pomůže. My jsme na ledě, to není o trenérovi. Když hráči neodvádí, co mají, tak to podle toho vypadá.
Stojíte za koučem Čelanským?
Samozřejmě. Proč bychom neměli stát za trenérem, který nám dal nějaký systém? Osobně si myslím, že prvních 10 zápasů jsme odehráli výborně. Tam jsme neměli štěstí. A neuhráli jsme body, které by nás posunuly jinam. A teď už je nám štěstí k ničemu. Sami jsme se do toho dostali, sami se z toho musíme vyhrabat. Já se snažím být v šatně pozitivní, i když je to hrozně těžké. Hlava je nejdůležitější v zápasech, kdy se hodně prohrává.
A když se to hroutí, tak si pak dáváte i vlastní góly jako s Třincem.
Ano, nemáme štěstí, ale po 18 zápasech se na něj už nehraje. Hraje se na góly. Jestli máme šance, musíme je dávat. To je tvrdá realita, nikdo se s nikým nemazlí. Je za námi dost kol a je vidět, kdo jede a kdo se trápí. Dost ztrácíme.
Vy už jste pády a krize zažil, byť na vyšších příčkách tabulky.
Stokrát horší je padat z 1. místa. My si teď už řekli: Jsme poslední, co můžeme ztratit? Jde jen získat, s tím musíme do zápasů jít. Já zažil krizi minulý rok v Plzni, kdy jsme prohráli šest zápasů po sobě. Tam byly jiné fofry, hrozné! Tři čtvrtě sezony jsme byli první a najednou šup, čtvrtí. Právě tehdy se ukázala ta síla, že se tým nezlomí. Umí v sobě najít něco speciálního, že zvedne hlavu a řekne si: Konec, jedeme! Proto doufám, že tu přestávku pozitivně využijeme. A ne že se budeme utápět v téhle bryndě.
