Brňanům ve čtvrtek skončilo šestitýdenní období dřiny, které Kuboš trefně shrnuje slovy: „Naběhané kilometry, nazvedané tuny a k tomu litry potu.“
Jistě, podobná muka podstupují hokejisté rok co rok. Letošní suchá příprava v Kometě se však od těch předchozích značně lišila. „Rozdílná byla hlavně v tom, že se v hodně malé míře dělaly běhy a hry, nebylo tam plavání. Hlavní část byla zaměřená na rozvoj síly,“ přibližuje trenér Vladimír Kýhos.
Nový model zavedl na přání majitele klubu kanadský kondiční kouč Norm Lacombe, který brněnské hráče po většinu času „věznil“ v posilovně. „Hodně jsme cvičili nohy, ale samozřejmě také horní část těla, břicho i záda. Bylo to komplexní,“ popisuje Kuboš. „Já osobně nemám moc rád běhání, i když vím, že je taky důležité. Jinak je mi to celkem jedno. V posilovně toho člověk taky může mít plné zuby, ale je to potřeba, takže to skousneme a makáme naplno.“
Zatímco dřív hokejistům spolkl takový trénink většinu dne, nyní si jej odbyli v jednom bloku už dopoledne. „To jsem zažil poprvé. Ale ty tréninky byly hodně vydatné, takže jsme odpoledne byli rádi, že jsme si odpočinuli,“ sděluje Kuboš, kterého mrzela absence míčových sportů. „Ty jsou zábavné a navíc se u nich taky dá dobře máknout. Ale na ledě si ještě her užijeme.“
To už bude opět velet hlavní kouč, který v minulých týdnech na dění jen dohlížel. Jak se mu zamlouvaly nové metody? „Síla je samozřejmě potřeba, ale nemyslím si, že by klukům chyběla. V Kanadě to takhle mají dané, já osobně bych to dělal trošku jinak. Uvidíme, co to přinese na ledě, nechám se překvapit,“ podotýká Kýhos.
Nyní na jeho muže čeká třítýdenní dovolená. „Ze začátku bude odpočinková, potom už zase aktivní, abychom neztratili, co jsme natrénovali,“ oznamuje Kuboš. „Každý se těší, až si udělá svůj klid. Přece jen pak spolu budeme deset měsíců v kuse,“ dodává 34letý bek.
Ten byl při absenci čtveřice Hanzlík, Ptáček, Čermák, Němec, která doléčovala zranění, jedním z mála veteránů. „Občas jsem si připadal jako na základce,“ usmívá se. „Ale zase bylo příjemné cítit, že těm mladým stačím.“
Trenérovi se ovšem práce mladíků příliš nezamlouvala. „Moc se mi nelíbí jejich přístup. Starší hráči jsou svědomitější a dělají to líp, což je s podivem, protože právě mladí by měli mít zájem se prosadit do mužstva. Jsem z toho rozladěný, ale prý je to tak všude,“ říká Kýhos.
„Tím pádem ovšem ztrácí účinnost to pravidlo, podle kterého máme dávat mladým příležitost.“
