„Základní část skončila, teď se hraje vabank, o všechno. Je potřeba třikrát porazit stejného soupeře a postoupit,“ burcuje 25letý forvard Gašparovič.
Proč týmu nevyšel nedělní mač s Litvínovem?
Měli jsme v hlavách, že jsme sedmkrát za sebou prohráli, a Litvínov naopak přijel ve velké pohodě. My na rozdíl od nich pořád bojovali, bylo to ustrašené, nemáme sebevědomí. Na to jsme doplatili, do první třetiny jsme nastoupili zakřiknutě. Dali nám dva góly a pak už jsme se z toho nedokázali vyhrabat.
Jak se vám hrálo v ryze slovenském útoku s Tomášem Marcinkem a Radoslavem Tyborem?
Napoprvé to bylo celkem dobré, škoda jen, že jsme nedali góly. Trenér nám dal opět důvěru, snad ve Vítkovicích už něco proměníme.
Přitom proti Litvínovu jste měli slušné šance...
Ano, a dá se říct, že se tím trápil celý tým. Vytvoříme si příležitosti, ale zakončení je křečovité. Trenér nás stále nabádá, abychom chodili do brány, tlačili se do brankáře. My se o to snažíme, ale zatím to tam nepadá. Ale teď začíná nová soutěž, věříme, že to přijde.
Pořád vás srážejí častá oslabení. Co s tím? V předkole by to tým mohlo dost mrzet.
Sami si říkáme, že nesmíme být vylučovaní. I když nedostaneme gól, sebere to strašně moc sil. Teď se hraje s takovým nasazením, že tyhle momenty rozhodují zápasy. Dost faulujeme, toho se musíme vyvarovat, dát si pozor na hokejky, radši udělat krok navíc. To je klíč.
Může být vaší výhodou, že se nehraje v ostravské ČEZ Areně, ale v Porubě?
Je tam menší kluziště, to nám může vyhovovat. Domácí tým bude muset víc tvořit. Ale tak jako tak musíme vstřelit nějaké góly, pokud chceme uspět.
