Rolinek se pustil do bitky s Tomášem Plíhalem, třineckým hráčem prověřeným tvrdými zámořskými soutěžemi. Jejich šarvátka vznikla po prvním gólu Ocelářů.
Co se přesně stalo? „Tak nic,“ ušklíbl se Rolinek. „Běžná šarvátka, šli jsme jeden na jednoho. Nic víc bych za tím nehledal.“
Vy se běžně neperete. Chtěl jste tím ukázat mužstvu, že se za něj dokážete postavit v jakékoliv situaci?
Nejenom já. Také ostatní kluci, kteří se neperou, se rvali. Je důležité, že tým drží spolu. Není to jenom na nějakých rváčích, ale každý se dokáže postavit za ostatní.
Vyhecovali jste se i díky fanouškům? Na utkání bylo přes deset tisíc lidí, rekord play-off.
Když přijde deset tisíc lidí, tak vytvoří výbornou kulisu. Hlavně tu není ticho jako v divadle, ale fanoušci povzbuzují, tleskají. Jejich podpora dělá strašně moc.
Cítili jste, jak moc byl třetí duel klíčový?
Ano, jsme rádi, že jsme zvládli tenhle zápas, bylo to důležité vítězství. Hned ta série vypadá jinak. Věříme v naší sílu, víme, že máme dobrý tým. Hlavně jsem tým, ne jednotlivci. A dokážeme se jeden za druhého postavit.
Co bylo teď jiné oproti utkáním v Třinci?
Vyhráli jsme, dali jsme góly a vyvarovali jsme se zbytečných chyb. Podali jsme kolektivní výkon, to byl největší rozdíl. Je důležité potrestat chyby soupeře, minule se to povedlo Třinci, tentokrát nám.
Když v závěru druhé třetiny Třinec odvolal brankáře, čímž získal výhodu přesilovky pět na tři, co jste si pomyslel?
Nic moc. Spíš si myslím, že jsem měl tu střelu zblokovat, protože to nemusel být gól. Beru to na sebe, Filip Novotný přese mě neviděl.
Co čekat od čtvrtého zápasu?
Rozhodujou chyby, maličkosti, které soupeř potrestá, nebo my je potrestáme, tak padají góly. Těžko říct, co čekám. Nevím, jestli to bude defenzivní, ofenzívní. Nejsem jasnovidec.
Z tribuny to vypadalo, že poté, co jste využili první přesilovku, už vám moc nešly. Co vy na to?
Z tribuny je vidět spousta věcí, které si neuvědomíte. Na tribuně jsou všichni chytří. Ale vážně - asi víme, kde v přesilovce děláme chyby. Je na nás, abychom to zlepšili.
