„Jasně, budu hrát doma, mám tam rodinu a všechny známé. Ale těším se hlavně proto, že to je moje první finále v kariéře,“ svěřil se 32letý Martynek. Pavlík připouští: „Tím, že jsem odchovancem Třince, to pro mě bude zvláštní.“
Martynek se s Oceláři loučil jen sezonu před tím, než získali v roce 2011 titul. „Lidé mi to předhazovali, ale asi to tak mělo být. Možná jsem mohl prodloužit smlouvu, ale já potřeboval změnu. Od té doby má Třinec vždy nejsilnější tým v extralize, ale ne neporazitelný,“ míní. Na bývalý klub nemá pifku. „Já se rozešel v pohodě, nikdo se na mě nedíval skrz prsty, ani já na vedení.“
A 22letý Pavlík? „Já už tam nechtěl být, chtěl jsem pryč. Vyzkoušet něco jiného než Třinec. Zažít něco jinde ve světě,“ řekl vzletně, když stál před šatnou na Hlinkově stadionu. Zarazil se, začal se smát a upřesnil: „Nebo v republice.“
Opory Litvínova stále v Třinci bydlí, byť se domů často nedostanou. Jezdí spolu jedním autem, někdy ho nechají v Praze a dál už si to štrádují po železnici. Upovídaný Martynek a málomluvný Pavlík, co těch 500 kilometrů dělají? „Pouštíme si rádio,“ chechtá se starší. „Ale ne, on Filip povídá taky dost.“
Filip Pavlík z Litvínova (vlevo) napadá útočnou akci Antonína Honejska z Komety Brno.
A oba stále s krátkým přízvukem, který je v kabině terčem vtípků. „Kluci říkají, že mluvíme strašně rychle, že nám nerozumí. Nejsem v Litvínově tak dlouho, že bych koncovky natahoval. A když hecují, že jsme Poláci, bereme to s úsměvem. Sem tam to slyšíme, už jsme si zvykli,“ nezlobí se Martynek, z něhož létají slova jako z kulometu.
Rodiny obou mají jasno: fandíme Litvínovu! „Rodiče už jsou ropáci,“ hlásí bek Pavlík; říká se tak příznivcům Vervy, fanklub se jmenuje Ropáci on Tour. U Martynka jsou přece výjimky. „Nejbližší rodina manželčina i moje přeje mně. Ale jeden bratránek je fanoušek Třince, druhý tam šéfoval kotli. Hodně skalní byl táta, ten už se na nás dívá shora.“
Mladík Pavlík bere finále jako odměnu za roční dřinu, mazák Martynek i jako vzácnost. „Když jsem začínal v sezoně 2002/03, vypadl jsem v semifinále. Říkal jsem si, že přijdou další šance. Moc to pro mě neznamenalo. Ale po třicítce roky rychle ubíhají. Strašně si přeju to vyhrát!“
Ani jeden se s nikým z Třince nepopichuje. „V týmu zůstali čtyři lidi, žádné špičkování,“ vrtí hlavou Martynek. „Porveme se o zlato. Mají výborný mančaft plný individualit, my musíme hrát to, co nás v play-off zdobilo.“ Prožívají finále víc příznivci Vervy, kteří ještě titul neslavili? „Oceláři mají velké ambice pět let, fanoušci jsou na to zvyklí,“ srovnává Martynek. „V Litvínově to hokejem žije víc, lidi jsou tu krásně pobláznění.“
