Hokejový útočník Michal Birner se už chystal na vstup do sezony s mistrovským Libercem. V pátek večer však přišel nečekaný telefonát, který všechno změnil. Opoře Bílých Tygrů volal jeho agent, že o něj má velký zájem bohatý ruský Čeljabinsk, kam z Liberce předtím odešel i jeho parťák Michal Řepík.
Birner se bleskově dohodl s vedením Bílých Tygrů, že ho uvolní a v pondělí už si balil v liberecké kabině věci. Ale tak jednoduché to zase nebylo...
„Jsou ve mně silné emoce. S Libercem jsme udělali velký úspěch, loňská sezona byla neskutečná. Ale hokejový život přináší situace, kdy člověk musí rychle reagovat,“ řekl Michal Birner. „Měl jsem na rozmyšlenou jen pár hodin a doufám, že jsem zvolil správně, i když samozřejmě vím, že plno lidí na mě bude naštvaných, že jsem nezůstal v Liberci. Ale věřím, že mě pochopí a jednou se sem vrátím.“
Jak se rodil váš odchod do KHL?
Abych pravdu řekl, tak v sobotu ráno jsem si myslel, že nikam neodejdu. Po telefonátu s trenérem Filipem Pešánem mi bylo něco jasně naznačeno.
Co přesně?
Že můj odchod v tuhle chvíli nejspíš nepřipadá v úvahu. Ale pak jsme si spolu sedli a o všem si promluvili. Filip ví, že hokejový život není tak dlouhý, a když člověk dostane takovou nabídku, nemůže ji brát na lehkou váhu. Navíc se ukázalo, že může být zajímavá i pro Liberec. Jsem rád, že mi lidi z vedení klubu odchod umožnili, protože už se to nemusí nikdy opakovat.
Počítal jste i s variantou, že narazíte a Liberec vás nepustí?
Po celý květen jsem to měl ve svých rukou. Jenže pak moje výstupní klauzule, podle které jsem mohl odejít do zahraničí, vypršela a veškerou kontrolu měl klub. Ale Liberec se ke mně zachoval hodně seriózně a splnil to, na čem jsme se dohodli, když jsem sem nastupoval.
Svůj odchod jste řešil kolem sobotního přípravného zápasu s Chabarovskem. Jak jste si ho užil?
Právě že vůbec ne. V noci jsem skoro nespal, měl jsem toho plnou hlavu. A v zápase se mi vůbec nedařilo. Trenér mě pak poslal na trestné střílení, za což mu děkuju, protože jsem si mohl dát poslední gól za Liberec.
Jdete do Čeljabinsku, kde působí váš hokejový kamarád Michal Řepík. Myslíte, že se za vás přimluvil?
Čeljabinsk nás sledoval společně snad už v play-off extraligy nebo pak určitě na mistrovství světa. Když se uvolnilo místo na dalšího cizince, šli za Michalem a zjišťovali, jak to mám v Liberci se smlouvou. Tím, že splnili i podmínky Bílým Tygrům, mi dali na vědomí, že o mě stojí. To, že tam je Michal, je pro mě velké plus a doufám, že navážeme na spolupráci, kterou jsme měli v minulých sezonách. Byl to asi nejzásadnější důvod, proč jsem tu nabídku přijal.
Co vám běželo hlavou, když jste si balil věci v liberecké kabině?
Že ten náš koutek se docela rozpadá a bude tam hodně volného místa... Musím Liberci poděkovat - lidem v klubu i fanouškům. Je to podle mě nejlepší hokejová organizace v Čechách. Věřím, že za poslední sezonu jsem se stal lepším hráčem. Bez Bílých Tygrů bych určitě nebyl na mistrovství světa. Jeden z mých největších snů byl vrátit se do Čech a vyhrát titul. Povedlo se to hned v první sezoně a jsem na Liberec pyšný.
Je možné, že se někdy na sever Čech vrátíte?
Byl bych asi hloupý, kdybych se vracel do Čech a šel bych do jiného klubu než do Liberce. Vím, že jsem Tygrům docela slušně zavařil, protože trh s hráči je v tuhle chvíli absolutně nulový a hledat někoho narychlo takhle blízko do začátku sezony je extrémně těžké. Když se budu vracet, Liberec pro mě bude vždy číslo jedna.
