Všechno na světě je otázkou vkusu. Co někomu voní, jinému může zapáchat. Zrovna tak se vedou mezi experty časté diskuse o hokejové Olomouci. Pro jedny parta betonářů, pro druhé skvěle bruslící mančaft s drajvem. Kohouti předvádí obě tváře. Upřímně, v základní části už stihli ukázat i opravdu mizerné výkony (v Karlových Varech, Pardubicích či doma s Libercem).
K tomu se přidala dlouhodobá neschopnost v ofenzivě a na chvíli – hups! – bojovníci trenéra Zdeňka Venery vypadli z elitní desítky. Stresující válku o záchranu extraligy už na Hané nechtějí zažít. Zvlášť po minulém senzačním pátém místě. Morávka v předchozích dvou kolech byla bez přehánění výborná.
Z krize se dokázala vyhrabat tak, že Brnu doma nasázela búra (5:2).
Nejlepší výkon sezony, psali jsme v MF DNES. Pravda, ani bohatýrská Kometa s esy Eratem či Němcem nebyla zrovna v ideálním rozpoložení. Na rozdíl od rozjetého Litvínova o dva dny později. Kohouti ho zničili 7:1. Nejlepší výkon sezony byl rázem překonán.
Dvanáct gólů ze dvou prosincových zápasů? Tolik červeno-bílí nastříleli za celý listopad! Je tedy Olomouc převážně partou betonářů?
I po zápase s Brnem jeho obránce Ondřej Němec prohlásil, že proti betonujícímu týmu se hraje špatně.
Jenže to si popletl kvalitní defenzivu (i ta může být sexy!) se dny otevřených dveří, kterými by se favorit rád klouzal bez větší pozornosti.
Poslední dobou je módní atraktivitu herního stylu posuzovat kromě zavádějícího počtu střel také s více vypovídající hrou týmu bez kotouče. Zda je aktivní (vysoko napadá), nebo pasivní a čeká v bloku někde na půlce. Jak to bylo s Olomoucí proti Brnu? Tak i tak. V momentě, když soupeř neměl v obranném pásmu puk pod kontrolou, Hanáci i ve třech vyrazili napadat. A byli úspěšní. Knotek tak zboural hitem nepozorného Kvapila už ve 38. vteřině.
Ale pokud šikovní beci Komety měli kotouč na čepeli, venerovci raději zatáhli oponu. Dokonale se přizpůsobili. Taktiku zvládli na jedničku. Hlavně však zlepšili další aspekty hry – rychle bruslili, sráželi se a především se nebáli chodit před brankoviště protivníka, tedy tam, kde to bolí nejvíc. Výsledkem byly gólové dorážky či teče. Radost pohledět na hokejovou modernu v podání stratéga Venery. Tahle věta se přitom v českém hokeji téměř vylučuje, neboť Venera ve zlínské štaci skočil do škatulky „obranář“.
Ano, na defenzivě si dá záležet. Koneckonců je to pořád základ. Olomoucká defenziva je pevná. Navzdory tomu, že Branislav Konrád nezáří jako loni a nevládne gólmanským statistikám jako loni. Ale rozhodně nechytá špatně.
Možná jen dva góly si může vyčítat. Stále je velkou oporou. Zajímavé je také pozorovat skladbu obrany Mory – jsou v ní hned čtyři odchovanci. A tři mladíci: Galvas (17 let), Rašner (20), Škůrek (23).
Zlepšují se. Často naskočí na led i spolu, takže se nemohou alibisticky spoléhat na zkušené parťáky Vyrůbalíka či Houdka. Palec nahoru.
Je však potřeba dodat, že tahle odvaha trenérského dua Venera–Tomajko vychází hlavně z nutnosti.
Moc zdravých beků k dispozici nemají. Veterán a klíčový borec mančaftu Pavel Skrbek stihl odehrát jen první kolo. Po operaci kolena se už připravoval na návrat, jenže jej údajně skolil zápal plic (už zase).
Generální manažer Erik Fürst si určitě představuje větší přínos jednoho ze svých nejlépe placených hráčů. Ale „Hugo“ se ještě vyplatí, až bude sezona vrcholit.
Kvůli nuznému stavu zadáků musel proti Litvínovu zaskakovat vzadu také útočník Jakub Matai.
Dal svůj první gól v sezoně, další dva nachystal. Hádám, že zítra v Mladé Boleslavi v sestavě setrvá.
Olomouc omládla a zrychlila
V útoku hraje jen jediný třicátník (František Skladaný, Jiří Řípa marodí) a bruslivý styl se zamčeným středním pásmem dělá soupeřům potíže. Největší letní posila Juraj Mikúš sice sprinter není, však také hraje po dvouapůlleté pauze a sérii operací kolen. Ale zase má rychlé myšlení a ruce. Jeho střela zápěstím je ukázková. Pan Hokejista. Dokonce už si opět vysloužil pozvánku do slovenského nároďáku. Klobouk dolů za takový comeback!
Je Mora ale schopná v oslnivém tempu minulých dvou kol vydržet?
„Určitě není důvod usínat na vavřínech,“ zdůraznil Venera po demolici Litvínova. Tak, ostatně desítku drží jen o bod před Plzní a dá se čekat napínavé drama.
Síla Olomouce je v tom, že neplaší. Když přibývaly porážky, nikde se o pozici Venery ani nešpitlo.
V klubu, médiích, mezi fanoušky. Ti dokonce vytáhli transparent: Trenéři a hráči, stojíme za vámi. My bojujeme v hledišti, vy bojujte na ledě.
Kotel Venerovo jméno během zápasu pravidelně skanduje, za což jim kouč nesměle zamává. Jednota je sympatická, ačkoli s každým dalším zaváháním logicky může slábnout. Zčásti je za ní i to, že olomoucký divák si extraligy po letech strádání stále váží, není zhýčkaný, očekávání nejsou obří a tím pádem ani tlak. I to se bude měnit. Ale že Olomouc pracuje koncepčně, i ve skromných podmínkách doplňuje tým zajímavě, o tom není sporu.
Na rozdíl od míry atraktivity její hry. Mně se zatím víc líbí, než nelíbí. A jaký je váš vkus?
