„Zažil jsem toho v hokeji hodně, ale takový vstup do play-off ještě ne,“ přiznává Vladimír Růžička.
Co jste si říkal, když váš tým začal dostávat jeden gól za druhým?
Byla to bezmoc. Říkal jsem si, že to snad není pravda.
Může člověk v takové chvíli vůbec něco dělat?
Když to tam takhle padá, tak už to není o řvaní. Hráči jsou skleslí, takže by to bylo kontraproduktivní. Naopak je potřeba hráče uklidnit.
A jak zvládnout vlastní emoce?
Já o hokeji přemýšlím pořád, takže se nic nezměnilo. Dumám nad tím neustále, protože prohrát takovými výsledky dvakrát za sebou, to mrzí hodně.
Nevypadáte ale sklesle.
Taky jsme ještě nevypadli. Doufám, že se pokusíme o zázrak. A když to nevyjde, tak se nedá nic dělat. Ale ten stav mě určitě netěší, mrzí mě to hlavně kvůli divákům, tohle bylo hodně špatné.
Vyčítáte si něco?
Vynadal jsem všem okolo, ale taky sám sobě. Je to škoda. Takový je hokej, vinu neseme všichni. Teď bude důležité, jak se s tím vypořádáme. Máme na to málo času, ale já i hráči cítíme, že není konec.
Berete si příklad ze situace na zlatém mistrovství světa 2010, kde bylo Česko po prohře s Norskem také na odpis?
Víte co? V hokeji je možné vždycky všechno. Pravda je, že tohle je pro mě nová situace. Už jsem něco zažil, ale dvakrát prohrát doma, to se mi v play-off nikdy nestalo. A ještě takovým poměrem.
Co situaci tehdy zlomilo?
Měli jsme před sebou dva zápasy ve skupině, které jsme museli vyhrát za šest bodů. Takže to bylo to samý. Ale vzpomeňte, jak to pokračovalo: ve čtvrtfinále i v semifinále rozhodly penalty a ve finále jsme vyhráli o gól. Je to také o štěstí.
Myslíte, že vás boleslavský protějšek František Výborný přečetl a zvolil dobrou taktiku?
Každý se na play-off nějak připravuje. Je to o gólech: v jednom zápase je proti nám ve 20. vteřině trestné střílení a hned nato ještě dáme soupeři čtyřminutovou přesilovku. A ve druhém taky. Podívejte se na jejich útok – ve čtvrté lajně hrají Vampola, Pabiška... Mají hodně kvalitní mužstvo. Překvapilo mě, že skončili až desátí. Mají sílu, přesto se pokusíme o něco, co se moc nestává.
Útočník Ivan Huml říkal, že vršíte chyby, dovolujete soupeři řadu přečíslení a že se vám rozpadá systém hry. Jak je to možné?
Je divné, že se to stává. V sezoně jsme sice měli sem tam výpadky, ale tohle je extrém. Nevím, asi je to přemíra snahy, když chceme výsledek zvrátit. Soupeř toho využije, dá nám během krátké doby tři góly a je rozhodnuto.
Zatímco vy se v útoku trápíte.
Jo, Boleslav dává góly strašně snadno, naopak my se nemůžeme vůbec prosadit. Jejich brankář Maxwell navíc chytá hodně dobře.
Nejste zklamaný, že vás nepodrželi zkušení hráči?
Já na to odpovím takhle: musím před nimi smeknout za základní část. Celou sezonu jsme bojovali o šesté místo a s mužstvem trošku zamávalo, že nezvládlo rozhodující zápas v Brně. To je jedna věc. A druhá je, že klíčoví hráči byli strašně vytěžovaní. Je možné, že se dostali z formy. Přesto věřím, že zmobilizujeme síly a ve čtvrtek to Boleslavi hodně znepříjemníme. Nezapomeňte, že poslední krok bývá nejtěžší.
Takže hráčům ze Slavie, na které dost spoléháte, nic nevyčítáte?
Já na ně spoléhám pořád, taky chci kádr udržet pohromadě i na další sezonu. Ono to není o jedné dvou sezonách. Na úspěchu je potřeba pracovat.
Štve vás, že jste dvěma zápasy pošpinili celoroční práci?
Je to hokej, v něm se vás nikdo neptá, jestli jste měli dobrou, nebo špatnou sezonu. Důležité je, jak všechno skončí. Hrozně si vážím, že jsme po 52 kolech dostali sedm mužstev pod sebe. Možná jsme doplatili na malé zkušenosti, protože máme dost hráčů, kteří play-off nikdy nehráli. Je to přece jenom něco jiného.
Pomáhá vám situaci zvládnout i přítelkyně?
Pořád se mnou jezdí na hokeje a sleduje celou sezonu. Samozřejmě to prožívá se mnou.
