„Není to ale jen v tom, k těmto výsledkům bych rád přidal skutečnost, že za poslední roky několikanásobně narostl počet dětí v naší hokejové základně,“ uvedl generální manažer hradeckého klubu Aleš Kmoníček, „přitom před čtyřmi lety jsme museli řešit vážné problémy, které právě výchovu mládeže mohly výrazně poznamenat.
Myslíte nedostatek peněz?
Tím to začalo. Před sezonou 2011/2012 odešli či velmi výrazně snížili podporu dva největší tehdejší partneři klubu, společnosti ČEZ a VCES. Město na to sice zareagovalo navýšením své finanční podpory, ale ani tak to nebylo jednoduché.
Jak jste to řešili?
Všichni členové nového představenstva začali shánět peníze, to byl základní krok. Dále jsme zredukovali náklady, abychom se nedostávali do mínusu, a to se nám začalo dařit. I za této situace jsme nastavili novou organizační strukturu a začali se více věnovat mládeži.
Tehdy to přineslo i změny, u mládeže jste vyměnili realizační týmy, přišli noví trenéři. Proč?
Z našeho pohledu šlo u mládeže o ten nejdůležitější krok. Rozloučili jsme se s trenéry, kteří nebyli pro klub přínosem a kteří k němu nebyli loajální.
Prý se to velmi záhy obrátilo proti vám?
Čelili jsme nepřízni lidí, kteří měli pocit, že jsme jim ublížili. V té době jsme absolvovali mnoho kontrol, ať už z kontrolní komise města, kraje, finančního úřadu, či z oblastního inspektorátu práce.
Jak jste dopadli?
Všechny tyto kontroly proběhly bez toho, aniž by byly shledány vážnější nedostatky.
Velmi záhy začínaly přicházet první sportovní úspěchy. Potvrdily to, že jste zvolili správně?
To také, ale společně s tím vedení klubu pro mladé hokejisty postupně vytvořilo nadstandardní podmínky.
Jaké máte na mysli?
Je toho víc, ale jmenujme třeba stravování pro hokejisty krajského centra talentované mládeže, zlepšení materiální vybavenosti, specializované tréninky, hrazení ubytování či neplacení příspěvků v některých kategoriích.
Před letošní sezonou jste si vytyčili vedle extraligového týmu také druhou prioritu a tou byl postup juniorky do extraligy.
Byl to jeden ze dvou našich hlavních cílů, protože jsme chtěli dosáhnout toho, aby všechny naše mládežnické kategorie měly zastoupení v nejvyšších soutěžích. A u juniorů to je zvlášť důležité, protože mladým nadějím jen to může pomoci v přechodu k seniorům, což bývá pro hráče velmi obtížné.
Povedlo se to tak, že junioři prošli soutěží takřka bez zaváhání.
Hrozně si toho vážím. Tlak na ně byl dost velký, všichni věděli, že postoupit chceme, a k zápasům s námi tak přistupovali. Nakonec to z naší strany byla spanilá jízda. V tuto chvíli již pracujeme na posílení kádru a pomalu se připravujeme na příští ročník extraligy juniorů.
Dorostenci extraligu hrají, starší skončili těsně druzí, mladší stejně jako loni získali titul. Před čtyřmi lety to asi bylo jen zbožné přání.
Myslím si, že až časem pořádně doceníme, co se klukům povedlo. Starší dorostenci došli až do finále, kde svedli velmi vyrovnanou bitvu se suverénem základní části Třincem. A mladší dorostenci? Vyhrát dvakrát po sobě extraligu v této kategorii je něco neskutečného.
