Dnes jedenatřicetiletý útočník v juniorském věku zářil. Dvakrát za sebou nasbíral přes osmdesát bodů a svou urostlou postavou zaujal skauty z NHL.
Předpokládal, že půjde na řadu kolem patnácté pozice. Ještě dřív však šli vybírat zástupci Columbusu a k překvapení samého Picarda zvolili jeho jako číslo 8. „Vůbec jsem tomu nevěřil, vždyť jsem před draftem s nimi vůbec nemluvil,“ vzpomíná Picard zpětně.
Draftován jste byl vysoko. Proč myslíte, že jste se v NHL nikdy naplno neprosadil?
V první sezoně jsem odehrál v NHL téměř dvě desítky utkání. Ale moc času na ledě jsem nedostal. Pak mě poslali na farmu na tři zápasy a tam jsem si zlikvidoval koleno. Přetrhal jsem si snad všechny vazy, které v koleni můžete najít. Ještě dnes občas cítím, že to není ideální.
Bylo zranění hlavním důvodem?
Jedním z hlavních. Trvalo to rok a půl, než jsem se dostal zpátky. Během té doby však v Columbusu vyhodili všechny. Trenéra i manažera, kteří mě draftovali. Najednou jsem cítil, že už nejsem v dalších plánech klubu. Používali mě pouze ve čtvrté lajně, pár minut na zápas. Chtěli, abych se rval, což nebyl můj styl.
Columbus byl v NHL nový. To asi také příliš nepomohlo, že?
Právě. Navíc hned po mém draftu byla výluka. To mladým uškodilo. V té době Columbus tvořil nový tým. Neměli moc hráčů, určitě bych hrál. Jenže během výluky jsem byl v juniorce a v létě nabrali velký počet hráčů z Evropy, o kterých nikdo v NHL neslyšel. Ti pak dostali přednost před mladými. Navíc to zranění. Byla to škoda, dnes mladí dostávají od začátku prostor. Před třinácti lety to tak nebylo. Hráli hlavně ti zkušení.
Jak vzpomínáte na den draftu?
Neskutečný zážitek. Vůbec jsem nečekal, že půjdu na řadu tak vysoko. Podle odhadů jsem měl být vybrán v druhé desítce. S Columbusem jsem navíc nemluvil. Vybírali jako čtvrtí, ale svoje postavení vyměnili, aby získali další volby. Najedou šli na řadu na osmém místě a sáhli po mně. Byl jsem nadšený a překvapený zároveň. Ale když se teď podívám zpátky, byl bych raději, kdyby si mě vybral později někdo jiný. NHL je hlavně o načasování. Často vidíte hráče, kteří jsou horší než vy a dostanou šanci. Abych byl fér, poznal jsem i hráče, kteří byli lepší než já, ale šanci nedostali.
Slyšel jste dřív něco o Česku?
Moc ne. Hrál jsem na farmě s Ondrou Palátem, Radko Gudasem a Richardem Pánikem ze Slovenska. To je tak všechno. Nejdřív to vypadalo, že budu hrát v Pekingu, byl jsem tam měsíc. Trénoval jsem s týmem, ale nemohl jsem s sebou vzít rodinu. Nakonec padla volba na Hradec Králové.
Jak vzpomínáte na Gudase s Palátem?
Pro ně to byl první rok za mořem. Z počátku neuměli příliš anglicky, jen Gudas docela. Všichni ale hráli skvěle. Měli jsme hrozně silný tým. To byl můj nejlepší rok v profesionální kariéře. Užívali jsme si každý trénink a nakonec jsme vyhráli Calder Cup. Pamatuju si, že čeští kluci bydleli na pláži a měli jsme několik akcí u nich na bytě.. Navíc nás koučoval John Cooper, který teď vede Tampu. Nejlepší kouč, který mě kdy trénoval. Naprostý profesionál.
Proč jste tam nezůstal, vždyť jste měl za sebou skvělé play-off?
Ano, dokonce jsem vyhrál cenu pro nejužitečnějšího hráče play-off a věřil jsem, že konečně dostanu pořádnou šanci v NHL. Bohužel další sezona byla výluka a já už nemohl čekat. Dostal jsem ze Švýcarska velice lukrativní smlouvu a nemohl jsem ji odmítnout.
Proč jste se teď rozhodl zrovna pro Hradec?
Agent mi řekl, že Hradec má nejlepší fanoušky v lize. Lákalo mě to, navíc jsem už chtěl někde hrát.
Po jednom vítězném zápase jste mezi ně dokonce přišel a bubnoval jste do rytmu. Je pro vás vztah s fanoušky hodně důležitý?
To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem sem přišel. V Pekingu na hokej nikdo nechodil. Když mi agent povídal o nabídce v Hradce, tak říkal: Není to nejlepší tým v české lize, ale rozhodně s nejhlučnějšími fanoušky. Zatím to mohu potvrdit. Energii z publika si užívám v každém domácí utkání, proto jsem mezi ně přišel a začal bubnovat. Myslím, že se jim to líbilo.
Myslíte, že jeden z důvodů proč vás sem přivedli jsou vaše výkony v play-off?
Doufám. Když se podíváte na moje statistiky, tak tam hraji vždycky svůj nejlepší hokej. Mám to rád, sedí mi to. Nechám se strhnout atmosférou.
Jak tu vidíte svoji budoucnost?
Chci udělat úspěch. Hokej mě pořád baví. Peníze pro mě nejsou na prvním místě. V minulosti jsem udělal několik dobrých investic. S rodinou jsme v pohodě a chci hlavně něco vyhrát. V minulosti se mi to podařilo a je to jako droga. Sportovní vítězství je jeden z nejlepších pocitů v životě.
Pocházíte z Quebeku. Fandil jste v dětství místními týmu, nebo máte radši Canadiens z Montrealu?
Vždycky jsem fandil Quebeku. Montreal pro nás byl největší rival. V roce 1996 se ale tým přestěhoval do Colorada a vyhrál Stanley Cup. Bylo to pro nás hodně těžké. Měli jsme opravdu skvělý tým, Forsberg, Sakic, Foote a další. Obyvatelé města to tehdy nesli hrozně těžce. Doufám, že ještě v Quebeku uvidíme nový NHL tým. Moc bych si to přál. Jsou tam jedni z nejlepších fanoušků na světě a teď i nová hala navíc. Zasloužíme si to.
