"Díky fanouškům za podporu, ankety sice moc nesleduju, ale o téhle mi řekla manželka, která ji našla na internetu," říká 34letý pilíř obrany Bílých Tygrů. "Slibuju, že se budu snažit dál hrát kvalitní hokej, stejně jako celé mužstvo."
|
ANKETA KRAJSKÝ SPORTOVEC MĚSÍCE |
Jste obávaným střelcem, v letošní extralize jste dal už 4 góly. Trénujete speciálně rány od modré čáry?
Když jsem byl mladší, pár puků navíc jsem si vystřelil, ale teď už to má člověk nějak v sobě. Situace musí být připravená. Záleží na řadě okolností: jak spoluhráči cloní brankáři, jak puk trefím a podobně. Ve hře je i štěstí. Brána je malá a dnešní gólmani jsou dobří a mají velkou výstroj - když ránu od modré vidí, většinou ji za sebe nepustí.
Míříte při střele, nebo prostě do puku jen praštíte?
Když ke mně jde nahrávka, většinou se stihnu podívat, kde brankář stojí a kam by střela mohla jít, jestli spíš dolů nebo výš. Někdy na to má člověk čas, ale jindy to prostě jen napálí a modlí se, aby to vyšlo.
Jak hodnotíte vstup Bílých Tygrů do sezony?
Začátek se nám povedl. Venku jsme ještě v základní hrací době neprohráli a odvezli jsme si body, což je hodně důležité. Doma jsme zaváhali s Karlovými Vary, což nás mrzelo, ale Vary daly góly, zavřely to a my jsme si nevěděli rady. Takové zápasy se ale najdou, sezona je dlouhá. Uděláme maximum, abychom se udrželi nahoře.
Kouč Gregor avizoval při svém nástupu, že chce hrát agresivnější hokej. Vyplnilo se to?
S příchodem nového trenéra se každý z hráčů chce ukázat. Je fakt, že trenér chce po nás abychom hráli agresivně, dohrávali osobní souboje. Myslím, že i v nedělním zápase s Litvínovem sjme to splnili. V první třetině jsme soupeře dostali pod tlak. Když sem mužstva přijedou, chceme aby věděli, že hrají v Liberci. Aby měli strach.
Do Liberce jste kdysi přišel z prvoligové Kadaně. Vzpomínáte si na to ještě?
Jistě. Rok jsem hrál v Liberci první ligu, pak jsem šel do Sparty a zase se vrátil. Jsem rád, jak se to všechno vyvinulo. V Liberci se mi líbí.
Chystáte se tu usadit?
To ne, bydlím kousek v Děčíně, což je hodinu autem jízdy, tam mám veškeré zázemí. V Liberci mám přechodné bydliště.
Neuvažoval jste někdy o odchodu do zahraničí?
Nějaké nabídky jsem měl, ale nereagoval jsem na ně. V době, kdy přišly, se nám narodilo dítě a já nedokázal odejít, protože bych s ním nebyl od útlého věku. Zůstal jsem tady a nelituju. Prioritou pro mě byl Liberec.
Dokážete si představit, že by se Bílí Tygři ocitli v pozici libereckých fotbalistů, kteří jsou v lize skoro poslední?
To víte, že kluky fotbalový sleduju. Vstup se jim nepovedl, ale stejně si pořád myslím, že patří ke špičce. Věřím, že se zvednou. Sám jsem něco podobného nezažil a jsem za to rád. Není to nic příjemného: na mužstvo působí různé tlaky a příčina se hledá ve věcech, ve kterých třeba ani není. Doufám, že hokejový Liberec nic takového nepotká.
Na jaký okamžik kariéry nejradši vzpomínáte?
Samozřejmě asi na zisk titulu, který se mi podařilo vybojovat se Spartou. Každý sportovec chce dosáhnout těch nejvyšších met a tady v Liberci jsme už dvakrát získali bronzovou medaili, čehož si také cením. Věřím, že to hezké nás ještě čeká.
Už letos?
To je ošidná otázka. Každý rok chceme dojít co nejdál. Ale je důležité, aby se týmu vyhnula zranění. Jedno nebo dvě naruší chod celého týmu, souhru pětek. Jsou to maličkosti, které jsou v konečném efektu hodně důležité.
Před koncem loňské sezony jste utrpěl těžké zranění - zlomeninu pánve. Jak těžké bylo vrátit se zpět?
Stalo se mi to ke konci sezony, takže jsem se léčil v létě v době dovolených a letní přípravy. O to byla moje situace lehčí. Netrpěl jsem jako teď náš útočník Venca Pletka, který už by chtěl hrát, ale může na nás jen koukat.
Chvíli jste se musel jezdit na vozíku.
To bylo nepříjemné. Hrozila mi operace, ale nakonec to dobře dopadlo. Měsíc jsem se mohl pohybovat jen díky vozíku, ale zranění se nakonec dobře zahojilo. Teď žádné problémy nemám a doufám, že ani mít nebudu.
Je vám 34 let. Už uvažujete, co budete dělat po skončení hokejové kariéry?
Hokej bych ještě chvíli chtěl hrát, musím si ale udržet zdraví a výkonnost, abych byl týmu platný. Lákalo by mě trénování. Celý život dělám hokej a mám v plánu se mu věnovat dál. Chystám si udělat trenérské béčko. Už jsem dokonce zkusil trénovat děti a byla to příjemná práce.
