Střídal proti Slavii, pak vychytal nulu na ledě Vítkovic, v úterý s Pardubicemi musel strávit prohru 2:5, vyčítal si třetí gól. Děkujeme, odejděte! slyšel po minulé sezoně. Angažmá hledal až v dalekém Kazachstánu v Beibarysu Atyrau. "Zjistil jsem ale, že je mi 29 let a tam je to na ukončení kariéry. A já končit ještě nechci."
Proti dobrodružství v asijské stepní zemi hrály i další věci. "Byl jsem bez rodiny, těžký život. A taky, že jsme byli na něčem domluvení a oni to porušili. Holt Kazachstán, k tomu není co dodat," mávne rukou.
Po zkoušce mu slíbili post jedničky, najednou otočili, že otestují dalších 6 gólmanů. "Tam se může stát cokoli ze dne na den. Beibarys je nejlepší klub země spolu s Pavlodarem, kam šel chytat Pinc. Oni mají výhodu, že je trénuje Slovák."
Když Řehoře oslovila Kadaň, neváhal. "Střídali jsme se s mladým Strmeněm, já mu měl pomáhat psychicky," tvrdí. "Upřímně: ani nevím, jestli mám smlouvu v Kadani, nebo v Chomutově." Kde má teď práci, to ví. U Pirátů.
V minulém týdnu povýšil, prohodil si pozici se Slovákem Kostúrem. "Když mi loni nenabídli místo, bral jsem to normálně. To je život, věřili kolegům."
Řehoř, hrdina postupové baráže, zase tvoří dvojici s Hanuljakem, hrdinou záchranářské baráže. "Vycházíme skvěle, v létě jsme se i navštěvovali." To léto bylo pro Řehoře rozmarné.
