Nestává se často, aby vás pobavil jeden obligátní pozdrav. V šatně hokejistů Mladé Boleslavi to možné je, když se potkají dva brankáři.
„Zrovna dneska mi Honza říká: ‚Čau, Růžo!‘ A já na něj: ‚Ahoj, Růžo!“ Bylo to takové úsměvné,“ líčí gólman Martin Růžička.
V úterý se po víc než šesti letech vrátil do Mladé Boleslavi, přišel na měsíční výpomoc po dobu zranění Romana Málka a v klubu narazil na svého brankářského jmenovce: sedmnáctiletého Jana Růžičku.
Martine, nebude to trochu matoucí, když na vás během tréninku zahulákají trenéři?
To nevím. (usměje se) Na to je zatím brzo, ještě se nic takového nestalo. Zeptejte se za pár dní.
Doteď jste trénoval jen s pardubickou juniorkou. Jaké pro vás byly poslední měsíce?
Už jsem byl hodně dlouho bez zápasového vytížení, takže jsem se těšil, až si budu moct někde zachytat. Jsem rád, že jdu do prostředí, kde to znám a můžu si něco chytit.
Nebyl jste už nervózní? Ze sezony uběhly dva měsíce a vy jste stále musel čekat.
Samozřejmě to nebylo příjemné, ale stále jsem věřil, že něco přijde. A přišlo.
Měl jste i dřívější nabídky?
Něco proběhlo, ale úplně jsem si nebyl jistý, že je to správná volba. Radši jsem čekal dál.
A Mladá Boleslav je ideální variantou?
Určitě. Pár let nazpátek už jsem v klubu chytal a byl jsem spokojený. Nebylo o čem přemýšlet.
Tehdy v sezoně 2007/2008 jste klubu pomohl k premiérovému postupu do extraligy. Co se vám z té doby jako první vybavilo?
Abych řekl pravdu, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Byl jsem hlavně rád, že klaplo angažmá v klubu, kde už jsem působil, navíc je to z Pardubic kousek. Samá pozitiva.
Ale tým je od té doby úplně jiný, že?
Dá se to tak říct, tenkrát byl v mužstvu jen Milan Mikulík. Ale na druhou stranu, spoustu kluků jsem potkával v extralize, takže to není krok do neznáma.
Jaká bude vaše role během měsíční výpomoci?
To nevím, to je otázka na trenéry.
Vy jste s nimi zatím nemluvil?
O něčem jsme se bavili, ale trenéři mě nejprve potřebují poznat a vidět v zápase. Pak se můžeme bavit konkrétněji.
Budete připravený už dnes na Slavii?
To nemůžu prozradit. (usměje se)
