Pár minut poseděl v kabině a až teprve pak mu blesklo hlavou, že bratr právě absolvuje svůj poslední start na světovém šampionátu. "Od pětatřicátého kilometru jsem už viděl vše." Báječný závod ho pochopitelně nenechal v klidu. Nápor na nervovou soustavu mu umocnily ještě štiplavé poznámky jeho spoluhráčů, kteří spolu s ním usedli k televizi.
"Pořád do mě rýpali, že teď Martin vytuhne a o devět desetin vteřiny skončí čtvrtý," řekl mladší z Koukalů. Na skeptické prognózy však nedošlo. Martin Koukal si doběhl pro senzační zlato a v kabině pardubických hokejistů nastalo nové kolo popichování.
"Tak to budeš mít pěkně drahé," s úsměvem se hlásili Koukalovi spoluhráči o tučný příspěvek do pokladny. "Proč já? Já jsem se mistrem světa nestal," odmítal Koukal. "Ale radost z toho mám obrovskou." Hned se o ni alespoň telefonicky podělil s rodiči. Zkoušel volat i Martinovi do Val di Fiemme, ale neuspěl.
"Tak jsem mu aspoň poslal na mobil gratulaci, aby netvrdil, že mu nepíšu esemesky," pronesl Koukal. "A už se těším, až se společně na celý závod podíváme doma na videu i s Martinovým odborným komentářem." A co oslava? Až po skončení sezony? Třeba bude dvojnásobný důvod k radosti, pardubičtí hokejisté si také brousí zuby na úspěch. "Nebylo by to špatné," prohodil Koukal. "Ale možná už něco stihneme i dřív," dodal s úsměvem.