Co jste všechno musel udělat, abyste magistrát k podpoře přesvědčil?
Nejvíc náročná byla argumentace, která musí být přesvědčivá. Nejsem zběhlý v jiných oborech, takže kdyby mě nějaký stavební inženýr přesvědčoval třeba o tunelu Blanka, tak by to musel postavit tak, abych mu rozuměl já. Abych byl schopný si to zjednodušit a pochopit principy. O tom ta argumentace byla. A pak člověk musel vysvětlit, že peníze půjdou přímo k dětem a že třeba část z nich nezůstane na svazu.
Pomohlo při vyjednávání hodně, že jste v zastupitelstvu?
Kdyby přišel někdo zvenčí, tak se to nedá absolutně prosadit. Člověk musí být s těmi kolegy, bez toho to nejde.
Očekáváte, že se díky dotacím mezi dětmi zvětší zájem o hokej?
Teď máte typickou novinářskou otázku. Ještě byste se měl zeptat, abych vám řekl to číslo, abyste mě s ním mohl za tři měsíce konfrontovat. Ale on je to fakt běh na dlouhou trať. V devadesátých letech byli slabinou Švédska a Finska brankáři. Nastartovali tam program, který trval deset, dvanáct let a dneska produkuje jednou nebo dvakrát více gólmanů, kteří koketují s NHL nebo KHL. Takže: až tenhle program poběží deset let, tak se uvidí.
Dále čtěteVýchova talentů v Čechách? |
Jak jste na tom ve Spartě s dětmi v přípravce?
To z hlavy nevím, ale čísla jdou poslední léta celkově dolů, což neplatí jenom o nás, ale všeobecně o sportu. Životní styl nových rodin nepřeje pohybu. Pořád se píše o tom, že děti ignorují hodiny tělocviku atd. I my s tím bojujeme, navíc je tady velká nevýhoda hokeje, že je drahý. Pro mladé rodiny je velmi zatěžující kupovat vybavení a platit příspěvky. Díky dotacím můžeme hokej finanční náročností postavit na úroveň florbalu. Protože rodiče vždycky volí nejjednoduší variantu. Koupí ve slevě plastovou hokejku a řeknou dítěti: Běž hrát florbal. My musíme vytvořit podmínky, abychom mohli děti nabrat mezi sedmým a devátým rokem věku - to je pro nás jediná možnost, protože pak už nestačí v bruslení.
Jak bude program dotací pokračovat?
Postupem času musíme diferencovat mezi kvalitními a špatnými kluby. Nejde, aby dostávali všichni stejně. To znamená, že každý klub bude mít třeba jiný objem peněz na trenéry: v těch horších bude jeden profesionální kouč a v těch nejlepších jich bude pět, kteří budou zajišťovat kvalitu vlastní výchovy.
Jak je dneska těžké sehnat kvalitního trenéra pro mládež? A jak se pozná, že je kvalitní?
Poznáte to po nějaké době. Je spousta lidí, kteří to chtějí dělat. My dneska máme fakultu tělesné výchovy a sportu, která produkuje spoustu absolventů, oni nemají uplatnění. Nebo mají uplatnění za pět, šest tisíc korun. To není ani na ten benzín, aby se dopravili do hal. Takže pokud chceme kvalitní trenéry, tak je musíme kvalitně zaplatit, protože každý platí složenky, každý se musí nějak živit. Tohle řeší některé kantony ve Švýcarsku, které dotují pozice mládežnických trenérů. Řeší to Finové, Švédové, protože vědí, že bez té investice to nepůjde. Takový trenér hraje v podstatě stejnou roli jako učitel. On se o ty děti stará, on je může hodně formovat.
Hodně se mluví o tom, jak jsou pražské kluby znevýhodněné oproti ostatním městům. Pomůže dotace ten rozdíl smazat alespoň částečně?
Pomůže všem klubům v denním životě. Kromě těch hokejových jsou v tomhle programu zařazené i ty basketbalové, fotbalové a další kluby ze všech městských částí. Ti všichni budou dostávat od města peníze.
