"Naše šance jsou otevřené. Věříme si, rozhodně nejdeme do série jako předem poražení,"
Můžete porovnat oba týmy?
Mají dva výborné gólmany, jako my. Mají čtyři silné a vyrovnané pětky, jako my (začíná se usmívat). Oni mají ale výhodu domácího prostředí. Bude to těžký soupeř.
Co soudíte o svém protějšku na budějovické střídačce?
Pepa Jandač je úspěšný trenér. Budějovice se pod jeho vedení pohybují na špičce tabulky. A já uznávámkaždého, kdo něco dosáhl. Takže to platí i o něm.
Kolikrát jste teď viděl na videu soupeře?
Díváme se od té doby, co víme, že na Budějovice narazíme. Máme nahrané všechny zápasy, co jsme potřebovali vytáhnout, to jsme si vytáhli. Soupeře máme přečteného, stejně jako on nás. Vymyslet něco překvapujícího na toho druhého, to se povede asi těžko. Teď už bude záležet jen na tom, kdo pro postup víc udělá na ledě. V rukách to mají teď hráči.
Co se vám na Budějovicích líbí?
Asi stadion (zamyslí se). A trumpetisti. V Budějovicích je na hokeji velice příjemná atmosféra, pořád tam vyhrávají muzikanti. Líbí se mi to, příjemně to pak utíká. Nevím o tom, že by něco podobného měli jinde.
Bude série s Budějovicemi stejná řež jako s Litvínovem?
Litvínov má několik hráčů, kteří podobné situace vyloženě vyhledávají.
Budějovice ale mají spíš technické mužstvo s šikovnými hokejisty.
I technický hráč se dokáže poprat. Vyhledávat rvačky nebudeme, potřebujeme hráče na ledě. Přizpůsobit se ale umíme.
I bez Libora Ustrnula, který odešel do Finska.
Mužstvo máme i bez něj dostatečně silné, pořádek v brankovišti si udělat umíme. To samé platí i o soupeři. Myslím, že se tyhle věci ze série s Litvínovem zbytečně v médiích dramatizovaly, my se tím až tolik nezabýváme. K hokeji to patří, kdo nechodí před bránu, nedává góly.
Ani nedostane sekeru od gólmana.
Naši brankáři nikoho neosekávají. A myslím, že ani Budějovičtí. Proč by taky měli. Řeknou si tím o odvetu a zbytečně oslabí mužstvo. Semifinále je už tak vážná věc, že se všichni hráči soustředí na to, aby vyhráli zápas. Nikdo nebude chtít svůj tým zbytečně oslabit. Rozhodnout může každá drobnost.
Na lístky na domácí zápasy se stojí dlouhé fronty. O hokej je ve městě zájem. Zastavují vás na ulici lidé?
Občas, když třeba nakupuju v samoobsluze. Do města se ale dostanu málo. Co mi říkají? Gratulují k postupu do semifinále a přejí nám štěstí. Ať nám to vyjde. Je vidět, že hokej lidi zajímá víc, než v základní části. Play-off je celé v televizi, stadion je vyprodaný, jsou problémy sehnat lístky.
Prosilo vás o lístky hodně známých?
Kromě rodiny ve Varech nikoho nemám. Takže jsem sháněl lístky jen pro ni. Na první dva zápasy s Litvínovem přijelo osm lidí, možná ještě víc.
Kdo je váš největší fanoušek?
Má žena. A vůbec celá rodina. Na play-off se přijeli podívat moji rodiče až ze Zlína.
Hokejem žijete. Jak od něj odpočíváte?
Na tenise. Ale to je v létě, teď na to nemám čas. Snažím se pokaždé vypnout, když přijedu domů, ale moc se mi to nedaří. Zahrnou mě otázky od ženy, doma ve Zlíně i od ostatních členů rodiny. Těžko se tomu vyhnu. Snažím se je vychovávat, hlavně tedy manželku (smích), říkám, že toho mám dost tady.
Usínáte po zápase dlouho?
S tím problémy nemám. Mám své oblíbené prášky na spaní – štamprli slivovičky a pivečko (smích). Když se nevydaří zápas nebo mě něco žere, tak sice usnu, pak se ale vzbudím kolem jedné nebo druhé a do rána už nespím. To k tomu ale patří, zažívá to každý trenér. Rychle mě to přejde, další den už myslím na příští zápas.
Přespal jste někdy na stadionu?
Nemám to zapotřebí. V posteli se mi spí pohodlněji než na zimáku.
Chtěl jste někdy s trenéřinou seknout?
Občas si to člověk řekne. Každý má chvilky, kdy se mu nedaří. Ptá se sám sebe, jestli má smysl se takhle nervovat a ničit si kvůli tomu zdraví. Musí si pak najít způsob, jak se odreagovat a překonat to. Za poslední tři roky ve Varech jsem to ale nepocítil. Uvidíme, možná to přijde i tady (smích).
Třeba ne. Třeba vyhrajete titul. Jakou písničku si pak doma pustíte?
Nerad se bavím v hypotetické rovině… Pokud by se to ale stalo, věřte, že by mi bylo úplně jedno, jaká by to byla. Teď se o tom ale nebavme.
Jaký byl váš největší hokejový průšvih?
To už je hodně dávno, třiatřicet let… Bitka se Sovětským svazem na mistrovství světa juniorů. Kvůli ní jsme měl zastavenou činnost na dva roky. Pak mi to snížili na půl roku, byl to ale můj konec v reprezentaci. Už se k tomu ale nechci moc vracet. V té době bylo možné všechno, jen ne rvačka se Sovětským svazem.
Poslal byste tam soupeře na dovolenou?
Budějovice mi jako hokejové mužstvo vůbec nevadí, takže bych je poslal na nějaké příjemné místo. Hlavně, aby si na to brali dovolenou dřív než my (smích).
