V zámoří jste sezonu co sezonu už od čtrnácti let. Chybí vám teď něco odtamtud?
Ani ne. Nejsem žádný hamburgerový typ, kuchyni mám radši českou. Manželku mám taky Češku, takže zatím jsem tu spokojený.
I po hokejové stránce? Váš útok s dalšími hráči NHL měl v lize zářit, a zatím...
Potřebujeme se sehrát, to je jasné. Ale od třetí třetiny nám to spolu začalo sedět. Řekli jsme si: Žádné tahání přes střední pásmo, prostě nahodíme a jdeme za pukem. Jako v NHL.
Je tohle problém Pardubic? Příliš mazlení s pukem a málo důrazu?
Ale tým nehraje špatně. Kdybychom proměňovali šance, budou výsledky vypadat jinak.
Proč je neproměňujete? Je to jen smůla, nebo vám něco chybí?
Mohli bychom být před brankou důraznější. Víc hráčů musí clonit a chodit do prostoru před brankou. Ale šance máme a to je hlavní, horší by to bylo bez nich. Kde jsou šance, tam jednou přijdou i góly.
V útoku máte dva odlišné typy: zručného sólistu Aleše Hemského a kanonýra Milana Hejduka. Jak se mezi nimi dá hrát, stmelit je dohromady?
Aleš docela spolupracuje, netahá puky sám. A Milan to má těžké, hraje pod velkým tlakem. Každý od něj čeká, že bude dávat dva, tři góly za zápas. Já se s oběma málokdy potkávám v NHL, Edmonton i Colorado jsou v jiné konferenci. Souhra je otázkou času.
V utkání se Slavií na váš tým pardubičtí diváci pískali, vyvolávali jméno bývalého kouče Říhy. Jak se s tímhle srovnáváte?
Pro mě to není nic mimořádného, na nás v Montrealu bučí pořád. (úsměv)
Vážně?
Opravdu. Jak prohráváme, tak je to už od druhé třetiny každý zápas.
Ale atmosféra je asi lepší v Pardubicích...
To určitě ano. V Kanadě neskandují, fandí jen, když se něco děje. V Pardubicích je dobré publikum, jak se začne vyhrávat, bude to lepší a lepší.
 Pardubický útočník Jan Bulis. |
