Takže jste s nabídkou reprezentovat ani chvilku neváhal?
Vůbec ne. Pro mě je to ohromná čest obléct národní dres a moc se na to těším. Naposledy jsem hrál na Švédských hrách když mi bylo sedmnáct a teď se rád vracím. Je to paráda vidět tady všechny hvězdy, moc si toho vážím.
Kdy Vás trenér Augusta kontaktoval?
Do konce základní části zámořské ligy zbývaly čtyři zápasy, my jsme zrovna hráli ve Philadelphii a tehdy mi to kouč řekl. Asi měsíc před tím mi ale agent Winter naznačil, že o mě mají u národního týmu zájem.
Atlanta má za sebou první sezonu v prestižní soutěži, jaká je v klubu spokojenost?
Podle mě jsme hráli docela dobrý hokej. Všichni se sice ještě učili, přesto jsme udělali třeba lepší výsledek než Ottawa, která tenkrát vyhrála jenom osmkrát. Nám se to podařilo čtrnáctkrát. Jinak jsem šťastný, že jsem skončil právě v Atlantě. Před tím to byl tři roky Dallas a skoro jsem tam neměl šanci se dostat do hvězdami nabité sestavy.
Kdy Vám bylo nejhůř?
Asi když jsme prohráli patnáct utkání za sebou, to byla taková krize. Vedení i hráči byli nespokojení, nebyly to pěkné okamžiky.
Z týmu postupně utekli Procházka s Vůjtkem, moc si asi nerozuměli s trenérem Fraserem...
To je možná pravda, já osobně jsem s ním nikdy žádné velké problémy neměl. Jejich odchod mě trochu mrzel, oba jsou to skvělí hokejisté a patřili k nejlepším. Vedení se ale rozhodlo takhle, s tím se nedalo nic dělat. Je trochu škoda, že jsme v týmu zůstali s Frantou Kaberlem sami.
Po těžké havárii před pěti máte tělo plné šroubů. Vnímáte je?
Cítím to skoro každý den. Velký vliv má jakákoliv změna počasí, náročný zápas nebo jiné fyzické vypětí. Nemůžu se na to ale vymlouvat a můžu být jenom rád, že to dopadlo takhle. Tehdy to mohlo skončit daleko hůř, můžu jenom děkovat bohu, že jsem přežil. Hodně jsem si protrpěl a teď jsem strašně rád, že vůbec můžu hrát hokej.
A co rychlá auta, stále lákají?
To teda ano. Teď už ale nejezdím tak zběsile, dávám si velký pozor, tenkrát jsem se přece mohl zabít.
Vraťme se k reprezentaci. S kým byste chtěl hrát ve dvojici?
To nechávám na trenérech, je to jejich věc. Možná, že mi postaví s Frantou, už jsme spolu několikrát bránili. Je to ale trochu problém, protože to bych musel asi hrát napravo a to mi moc nejde. Takže uvidíme.
Český hokej zažívá parádní období, cítíte o to větší zodpovědnost?
Určitě. Reprezentace má za sebou neuvěřitelné roky, je tady spousta výborných hráčů a já bych byl strašně šťastný, kdybychom ve zlatém tažení pokračovali i v Rusku. Udělám pro to maximum.
Nemáte trochu strach z toho, že mistrovství je právě v Rusku?
Naposledy jsem tam byl před sedmi lety a žádný velký zážitek to fakt nebyl. Doufám, že to teď bude lepší. Snad budeme konečně spát v hotelu a ne v domově důchodců...
