"Jsem na ně přísný, až mě to někdy mrzí. Ale jinak to nejde. Chyby při držení hokejky, bruslení nebo střelbě se musí odstranit teď. V dospělosti už je pozdě," říká Zdeněk Haber.
V únoru oslavil 74. narozeniny. Ano, čtete dobře! Ale když ho vidíte, smeknete. Kraťasy, tričko s krátkým rukávem, sluneční brýle. A pevný krok, přestože v posledních pěti letech mu operovali obě kolena. "Netvrdím, že mě po ránu nic nebolí, teď hlavně ramena. Ale kolena jsou v pořádku," hlásí Haber.
Kde se v něm bere tahle vitalita? Vždyť mnohým v jeho věku by stačila procházka v lese, krmení labutí a čtení na zahradě. Jenže to by se Haber, který celý život zasvětil hokeji, uzoufal nudou. "Máme to v genech, táta hrál házenou, pak byl funkcionář. I maminka cvičila, ale bohužel zemřela brzy," vzpomíná.
Žije naplno. Na zimáku je od pondělí do pátku skoro celý den. Třeba včera – ráno si telefonoval s Jaromírem Jágrem starším. "Posteskl si, že na Kladně se teď neuskuteční stavba nové haly." Po obědě schůzka, ve tři trénink na ledě. A od půl páté suchá příprava. "Pořád mě hokej baví. V létě jezdíme s klukama na soustředění, tam je učím střílet puk z prkna, jak jsme to kdysi dělali my," prozrazuje Haber.
Ale nemyslete si, že při trénování žije minulostí. Shání literaturu, čte o nových metodách. "Je spousta zajímavých věcí. Ale zároveň ne všechno, co se dělá v Americe, je pro nás správné. My jsme a vždycky budeme sví," tvrdí. Druhým dechem však přidává důrazný souhlas s Jaroslavem Holíkem o lenosti současných hokejistů.
"Pod to se podepíšu. Pořád můžeme slavit úspěchy díky naší schopnosti improvizovat, v tom jsme nejlepší na světě. Ale bez tvrdé práce to nejde. Podívejte se na Martina Straku. Vrátil se z NHL a všichni mladí zírají, co dokáže. Jenže já se ptám? Jak to, že nejsou a nechtějí být jako on?! Je to o přístupu k hokeji," říká někdejší vynikající útočník.
12 let hrál ligu, čtvrt století trénoval. A 10 roků šéfoval plzeňský extraligový klub. Zkušeností na rozdávání. "Poradit můžu a mám co říct. Jenže naši generaci Kostků či Bukačů už nikdo neposlouchá. Jistě, svět je jiný, ale my nechceme povídat o tom, jak nám děda vyřezával hokejku z vrby. Ale pořád dobře víme, co profesionální hokej vyžaduje."
Svůj um tak předává v třemošenském Meteoru, kde piplá nové talenty. "Ty nejlepší pak dodáváme do Plzně. Ale rádi bysme za ně měli i adekvátní náhradu," pousměje se.
Na ledě diriguje rovněž vnuka svého bratra Vladimíra, který na rozdíl od něj před lety neprchl od házené k hokeji. "Malej mi na tréninku říká strejdo. Je to v něm, fyzicky je vyspělý a může to někam dotáhnout. Vždyť přes mámu patří do rodu Haberů," hlásí pyšně.
Ostatně, v létě se chystá velká oslava. V srpnu Vladimír Haber slaví šedesátiny. "Dřív jsme se s bráchou bavili o holkách a o sportu. Teď už ty holky vynecháváme, ale zase přemýšlíme, co ugrilujem na zahradě," prozrazuje Haber starší. Kdepak, před tímhle chlapíkem slova jako důchod či senior neříkejte.
