"Kdybyste mi to neřekl, tak to ani nevím. Ale tahle bilance mě samozřejmě těší," říká dvaatřicetiletý bek, bez kterého si sestavu hokejového Liberce dnes ani nelze představit.
Kde se ta vaše série vzala?
Základem je pochopitelně to, že se mi vyhýbají zranění. Nějaké bolístky, modřiny a naraženiny jsou, ale člověk je skousne. Druhá věc je, že jsem měl vždycky důvěru trenérů, kteří mě stavěli.
Zranění se vám vyhýbají jen v posledních letech, nebo tomu tak bylo vždy?
Musím to zaklepat na dřevo, já jsem během své kariéry neměl skoro žádné zranění. Jen v Plzni jsem před čtyřmi lety chyběl půlku sezony, protože jsem měl zlomenou kost na ruce. Od té doby zase funguju naplno.
Na to, že jste obránce, můžete mluvit o štěstí.
To určitě. Podstupuju hodně osobních soubojů. Navíc u střel od modré člověk nikdy neví, jestli mu puk neskočí do tváře nebo do ruky. A při soubojích za bránou, kdy se na mě valí zezadu dvoumetrový útočník a dostanu tělo, to taky není legrace. Naštěstí nepatřím k menším hráčům. Ti jsou na problémy s koleny a rameny náchylnější. Souboje se stokilovými borci jsou těžké a někdy to dopadne špatně.
V kabině Liberce za tu dobu řádily různé epidemie, kdy takzvaně lehla půlka týmu. Vy ne.
Máte pravdu, byly tady různé chřipky, angíny, dokonce i salmonela. Asi mám pestrou stravu a hodně vitamínů, proto odolávám.
A občas je dobré vypálit bacily něčím ostřejším.
Nezdolný Martin Čakajík v akci. A soupeři nezřídka končí na ledě...
Vy jste v Liberci před deseti lety v české extralize začínal. Jak na to vzpomínáte?
Byl jsem mladý kluk, který přišel ze Slovenska, a na začátku jsem byl dost nervózní, ale pak jsem se oklepal. Musím říct, že se mi tehdy v Liberci hrálo skvěle. Pak jsem obešel celou republiku - byl jsem v Třinci, ve Znojmě, v Plzni - a nakonec jsem se vrátil do Liberce. Asi to tak mělo být. Kde se člověku nejvíc líbí, tam se rád vrací. Navíc jsem si tady při svém prvním angažmá našel ženu, i to sehrálo svou roli.
Jaký máte s Libercem nejlepší hokejový zážitek?
Těch by bylo víc, ale já pořád vzpomínám na své úplné začátky. Na první zápas Bílých Tygrů po postupu do extraligy. Hráli jsme s Litvínovem, za který tehdy nastupovali Šlégr s Ručinským, a doma jsme prohráli. Ale já jsem si to hrozně užil, měl jsem husí kůži. Poslední sezony v Liberci nebyly špatné, ale vždycky nám chybí krůček do finále. Postup si přitom v Liberci přejeme všichni. Musíme makat, aby ten nejlepší zážitek ještě přišel.
Čakajíkova série v LiberciJak šly sezony 2009/10: 52 zápasů v základní části, 15 v play-off 2010/11: 52 zápasů v základní části, 7 v play-off 2011/12: 52 zápasů v základní části, 11 v play-off 2012/13: Zatím 11 zápasů Celkem: 200 zápasů V Liberci působil také v letech 2002-2004 a v obou sezonách rovněž odehrál všech 52 utkání. V české extralize je 10 let, v 7 ročnících přitom nastoupil v plném počtu 52 kol. |
Letošní vstup do sezony se vám ovšem vůbec nepovedl.
Samozřejmě byl blbej, všichni jsme si to představovali jinak. Štve mě, když se podívám na tabulku a vidím, že jsme na opačném konci než v minulých letech. Ale když budeme pořádně trénovat a dáme do toho všechno, snad se to otočí.
V pátek jste po delší době v Karlových Varech vyhráli. Byla to první vlaštovka obratu?
Každý vítězný zápas nás posune o kousek výš a hlavně posílí sebevědomí. Doufám, že ta vlaštovka bude stoupat a stoupat. V pátek chceme ve Vítkovicích taky bodovat.
Jste obránce a defenziva Liberce není moc dobrá, dostáváte hodně gólů. Pracujete teď hlavně na obraně?
Spíš to řešíme celkově. Bránění není jen o becích a gólmanovi, ale o šesti lidech na ledě. Všechno musí fungovat dohromady. Individuální chyby si po každém zápase vyříkáme. Ve Varech bylo vidět, že jsme se víc vraceli, hra byla kompaktnější a výsledek 3:1 mluví za vše.
V tabulce jste předposlední. Je teď cílem Liberce co nejdřív se vyškrábat na pozice pro play-off?
To by samozřejmě bylo hezké, ale já bych tak daleko nešel. Musíme se soustředit na každý zápas zvlášť a když budeme vyhrávat, automaticky se na ty pozice dostaneme. Hlavně už nesmíme dostávat tolik gólů.
