Právě na to si hráči z NHL stěžují. Na věčné držení, sekání a hákování, zkrátka drobné fauly.
To ale není nová kritika, řešíme to už nějakou dobu. Pochopitelně, takových faulů je v zápase nejvíc. Některé ty zákroky se pískat musí, jiné mohou, další nemusí.
Vnímáte to vůbec jako problém?
Jako hodně výrazný problém. Třikrát čtyřikrát za rok máme s rozhodčími seminář, kde je na to upozorňujeme. Nic nepodceňujeme. Jde o stejný metr, o stejné posuzování situací. Je to však těžké. Ano, v NHL to asi je jinačí. Ovšem tam jsou na to taky dva hlavní rozhodčí, vidí všechno.
To je tedy recept? Mít dva hlavní?
To neříkám. Vidím to zkrátka jako jeden z rozdílů mezi pískáním v extralize a v NHL. Když jsme u toho srovnávání, v Americe mají rozhodčí jinou společenskou roli než u nás. Podle mého by si za mořem někteří hráči nedovolili proti sudím to, co tady.
Pořád jste mi neřekl, jak se s drobnými fauly v extralize vypořádat.
Rozhodčí musí být úplně soustředěn na zápas. Na druhé straně, oni jsou posledními amatéry v profesionálním hokejovém kolotoči. Rychlost, hráčská kvalita je v extralize teď tak vysoká, že rozhodčím prostě někdy nějaký zákrok ujde.
Ten názor už jsem slyšel: čeští rozhodčí zaostávají za herní kvalitou českého hokeje.
Nesouhlasím. Podle mezinárodních nominací jsou čeští rozhodčí absolutní špička.
Jak trestáte rozhodčí, když pochybí?
Různě. Od pozastavení delegace, finančního postihu až k tomu, že rozhodčí přestane pískat. Věříme modelu třikrát a dost, po třech napomenutích má rozhodčí smůlu. Loni se to stalo dvěma sudím. Ono se o tom nepíše, ale je to velký trest. Jako kdyby hráč udělal chybu a pak s ním už nikdo nepodepsal smlouvu. Naše tresty jsou dostatečné.
