Elkins úvodní dojmy teprve vstřebává, po vleklém zranění třísel se vrátil do sestavy v úterním utkání proti Vítkovicím v Ostravě. Borer si zase "schoval" až na čtvrtfinále první gól sezony. "Série je zajímavá, Vítkovice jsou silný soupeř," konstatuje Borer. Elkins dodává: "Doufám ale, že se nám v play-off podaří vydrápat až nahoru." Další krok k tomu mohou udělat už v pátek od 18 hodin.
Vtáhlo vás první play-off v České republice?
Casey Borer (CB): Je to výborné, atmosféra v aréně je parádní. Fanoušci jsou správně blázniví, je to zkrátka úžasné. Série je zajímavá, Vítkovice jsou silný soupeř. Snad se nám povede je udolat a jít dál.
Corey Elkins (CE): Zatím jsem stihl jen jediný zápas, bylo příjemné být zase součástí toho kolotoče. Soupeř má svoje nesporné kvality, ale já doufám, že se nám v play-off podaří vydrápat až nahoru.
Casey si zahrál mezi dospělými play-off AHL v dresu Albany a Charlotte, vy, Corey, za Manchester. Dá se to porovnat?
CB: Hraje se tu trochu jiným systémem. V Americe nerozhodují utkání nájezdy, můžete taky klidně absolvovat dvě prodloužení za sebou. Nájezdy takové zápasy zkracují. Musím ale říci, že diváci tu jsou vášniví, skvělí. Je tu na stadionu mnohem víc lidí, než jsem byl zvyklý doma.
CE: Podobné je, že se tu v play-off hraje daleko víc do obrany než v základní části. S větším kluzištěm je složitější předvádět fyzický hokej, který je teď navíc rychlejší.
Bylo pro vás těžké se během sezony přizpůsobit tomu, co tu rozhodčí pískají jako fauly?
CB: Trochu ano. Je to jinačí.
CE: U nás doma se hodně pískají fauly hokejkou, hákování a tak. Ale neřekl bych, že by to tu bylo nějak diametrálně odlišné, rozhodčí se snaží nechat hru plynout.
Změnil se jejich přístup k hodnocení zákroků během play-off?
CB: Podle mě je to stejné.
CE: Souhlasím. Co můžu soudit podle toho jednoho zápasu, nezměnil.
Bydleli jste spolu v Ostravě na hotelovém pokoji?
CB: Ano.
Ostrava není právě přitažlivé město.
(Borer se směje: "Bez komentáře.")
Co jste dělali v čase mezi zápasy?
CE: Jenom jsme chodili z hotelu na led a naopak. Hotel byl v pohodě. Hráli jsme nintendo a dívali se v televizi na pěveckou show „Hlas Československa“. Všimli jsme si, že Michal David je jedním z porotců. Moc času jsme obecně neměli.
Rozuměli jste tomu?
CE: Některým písničkám. Taky jsme koukali na fotbal, když hráli Manchester United.
CB: Neměli jsme na výběr, nemáte tu žádné anglické programy.
Závěry obou ostravských utkání byly hodně dramatické. Byli jste hodně nervózní v poslední minutě čtvrtého zápasu, když jste věděli, že jste právě v tu chvíli ten třetí den předtím ztratili?
CB: Samozřejmě jsme jim nechtěli dovolit, aby se to opakovalo. Neříkal bych tomu nervozita, šlo o to, soustředit se ještě víc, abychom to udrželi.
CE: Stačilo to dohrát bez chyb. Nesmíte být nervózní, když se o to snažíte.
Corey, nehrál jste vinou zranění třísel skoro dva měsíce. Jak jste se cítil v zápase?
Ony to prakticky byly čtyři měsíce, protože v lednu jsem hrál jen pár utkání a vrátilo se mi to. Bylo těžké diagnostikovat, co mi přesně je. Nakonec jsme to ale pod dohledem doktora přece jen dali do kupy. Nemyslím, že bych byl úplně stoprocentně fit, ale jsem tomu blízko. Zlepšuje se to.
Na marodce jste v průběhu sezony ovšem nebyl jen vy, ale i vaši spoluhráči z útoku. Jaký dojem jste měl z kombinace s nimi?
CE: Myslím, že jsme zahráli dobře. Rado Somík je velmi chytrý hráč, Martin Bartek umí zakončovat. Moje role je vhodně je doplňovat.
Casey, v prvním čtvrtfinále jste vstřelil svou první branku za Pardubice. Byl to pro vás hodně důležitý moment?
Bylo to fajn. Ani nevím, proč to tak dlouho trvalo, měl jsem spoustu příležitostí, kdy to tam mohlo spadnout. Byl jsem z toho krapet zklamaný. Taky bylo důležité, že ta branka pomohla týmu k vítězství.
V základní části jste měl v hodnocení plus-minus +10. V play-off ale -5. Je to spíš smůla?
Je to nepříjemné. Nevím, co bych odpověděl... Částečně za to možná může i ta smůla, ale především je to moje vina.
