"Číslo 49 mám jen dočasně," potvrdil Jan Platil, který přišel z ruského Čeljabinska. "Přes svátky bylo volno, takže můj dres s číslem 83 je teprve ve výrobě."
Platil už zjistil, jak extraliga bolí. Ve 47. minutě nedělního duelu s Litvínovem obětavě lehl do střely Viktora Hübla a pukem dostal do zad tak, že nějakou dobu ležel na ledě. "Špatně jsem se natočil. Byla to moje chyba," prohlásil. "Dostal jsem ránu mezi chrániče, na ledvinu. Nejhorší byla první bolest, pak už bylo vše v pořádku. Když vyhráváte, tak vás nic nebolí."
S Litvínovem jste ale zvítězili 4:3 až na nájezdy.
Hlavně, že jsme vyhráli. Toho ztraceného bodu je ale škoda, protože jsme měli utkání dobře rozjeté, doplatili jsme na zbytečné chyby.
Za třinecké Oceláře jste zatím odehrál dva zápasy. Je těžké adaptovat se v rozjeté sezoně na nové mužstvo?
Je to hodně těžké, protože před svým příchodem do Třince jsem šest týdnů nic nedělal. První zápas v Plzni byl horší, ale teď s Litvínovem jsem se už cítil lépe.
JAN PLATILNarodil se 9. února 1983. Začínal v Kladně, za které odehrál v extralize devět zápasů. Další dva přidal nyní v Třinci. Od roku 2000 se snažil prosadit v zámoří, kde hrál nižší soutěže v týmech Barrie Colts (OHL) a Binghamton Senators (AHL). V sezoně 2006 až 2007 se vrátil do Evropy, kde nejprve působil ve finském Lukko Rauma a později v CSKA Moskva. V Rusku postupně hrál za Amur Chabarovsk a od roku 2008 Kontinentální ligu za Čeljabinsk. |
Rozehrávku, ta mi ještě vázne, a také bruslení. Na tom musím zapracovat, abych byl v pátek v Kladně stoprocentní.
První zápas v Plzni jste odehrál ve dvojici s Mariem Cartellim. S Litvínovem jste už nastoupil vedle Martina Lojka. Zkoušejí trenéři, s kým si budete více rozumět?
To ne, to vyplynulo z toho, že se Mario zranil. Loja je ale vynikající obránce. Pamatuji si ho ještě z juniorky, hraje suprově, vyhovujeme si.
Znáte ještě další třinecké spoluhráče?
Určitě. To byl jeden z důvodů, proč jsem sem šel. Znám asi deset kluků, takže jsem hned zapadl do kolektivu. Nemohu si na nic stěžovat. Je tady suprová parta. Všichni dělají všechno pro vítězství.
Proč jste skončil v Čeljabinsku?
Už se mi tam nechtělo hrát. Už po minulé sezoně jsem chtěl odejít. Nerozuměli jsme si s trenérem. Nevyhovovalo mi to tam. Chtěl jsem odtamtud pryč. To je celé.
Měl jste i jiné nabídky?
Měl, ale nechtěli mě před sezonou pustit. Pak se už volná místa v jiných týmech naplnila a neměl jsem kam uniknout. Ještě se ozvali ze Švédska a Finska, ale Třinec mi nabídl nejlepší podmínky. Také jsem chtěl zase vyzkoušet českou extraligu. Proto jsem tady.
Smlouvu máte do konce sezony. Tušíte, co bude dál?
To vůbec nevím. Důležité je odehrát dobře tuto sezonu, udělat nějaký úspěch. Pak budu řešit, co dál.
Pokud v Třinci uspějete, mohl byste v týmu zůstat i další rok?
Je to reálné.
A úspěchem bude co?
Skončit aspoň do třetího místa.
Do extraligy jste se vrátil po deseti letech. V jakém stavu jste ji našel?
Mile mě překvapila. Všude jsou užší kluziště. Hra je tak o hodně rychlejší než bývala dříve na širším ledu. Je to velice kvalitní soutěž oproti té, jakou jsem znal před těmi deseti roky.
Další utkání vás čeká v Kladně, kde jste s hokejem začínal. Bude to pro vás výjimečný zápas?
Po deseti letech se vrátím domů, před kamarády, před vlastní rodinu. Budu trochu pod tlakem, ale doufám, že vyhrajeme.
