Přestože kroutí už svou 18. extraligovou sezonu, nikdo si bez něj nedovede představit první obrannou dvojici PSG Zlín. Osmatřicetiletý Martin Hamrlík by rád v nejvyšší hokejové soutěži ještě chvíli vydržel.
"Před sezonou jsem si myslel, že zatočím s Olinkem a převezmu to za něj. Ale pokud to půjde, ještě bych chtěl chvíli hrát," poznamenal se svým typickým humorem Hamrlík ve zmínce o vedoucím týmu Oldřichu Šolcovi. "Ale musí být zájem i z druhé strany."
Jak se nejstarší člen týmu cítí v kabině, v níž je spousta mladíků?
Neřeším to. Kluci mají svůj svět. Vedle mě sedí Zámorský, s ním prohodím sem tam nějaké slovo. Ale když mluví, je to jako v televizním Comebacku. Mladí mluví teenagerskou řečí, používají slova jako hovnař nebo žumpa.
Takže potřebujete slovník?
To ne, ale nějaká slovíčka chytám poprvé. S Petrem Leškou jsme na sebe hleděli.
Na druhou stranu, necítíte se mezi nimi mladší?
Nepřipouštím si, že mají osmnáct roků a já osmatřicet.
Když jste jako šestnáctiletý bažant začínal vy, takhle starý tady nikdo nebyl, že?
Byli tu Mira Kořený nebo Albrecht, ale kolik měli, to si nepamatuju. Ale starší kluky tehdy posílali do Hodonína. V naší kabině je to teď dobré. Fakt mládnu.
Jak se cítíte fyzicky?
Dobře. Škoda, že se tady nedělají statistiky jako v Americe. Brácha tam přijde po zápase do kabiny a na palandě má složku, kolik hitů rozdal a přijal, kolik času strávil na ledě. Tím chci jen říct, že se fakt cítím dobře. Za poslední roky hraju nejagresivněji, snažím se chodit do těla co nejvíc.
Co kdyby klub najal speciálního statistika?
Mladí by čuměli. To, že se cítím dobře, je asi přípravou. Nebyli jsme servaní. Ale nešlo jenom o suchý trénink, ten je základem. K tomu se nabalovala příprava na ledě. Tam jsme taky trénovali jednou, bylo to lepší.
Co všechno vás v 38 letech bolí?
Nic. Musím to zaklepat. Minulý rok jsem měl nějaký problém, ale letos fakt ne. Cítím se dobře.
Jak důkladně regenerujete?
Je hodně znát, že nejsme moc na ledě. Dřív žádný trénink netrval méně než hodinu. Když obden hraješ, není na to tělo stavěné. Trénování ti sebere síly. Teď jsme na ledě do půl hodiny a jdeme pryč. Navíc chodíme třeba skákat schody nebo do posilovny, furt něco děláme. Takže svou dobrou pohodu vidím spíš v tom, že se nemordujeme na trénincích na ledě.
Jak zvládá vrcholný hokej vaše několikrát operované levé koleno?
Pravidelně jezdím k Radku Holibkovi do Olomouce na vyšetření. Je sice zdeformované, ale v pořádku. Už se neničí. Šest sedm roků je pořád stejné.
Jste v pohodě, přitom když vás lidé vidí v civilu jít po městě, diví se, že můžete hrát hokej.
Mám artrózu a nějaké výrůstky, proto se koleno nenarovná. Na ledě mi to nevadí, při chůzi to nevnímám. Doktor říkal, že až skončím, narovnal by mi ho. Ale když jsem u něj byl naposledy, tvrdil, že pokud mě nebolí při spaní, není k operaci důvod. A při spaní mě nebolí.
Jak dlouho byste chtěl ještě hrát?
Uvidíme. Aspoň sezonu. Sám jsem překvapený, jak dobře se cítím. V kolektivu mi hodně pomáhá, že tady jsou mladí. Zvlášť když se hraje nahoru dolů.
Pokud se nestane nic nečekaného, celou tuzemskou kariéru strávíte jenom ve Zlíně. Nikdy jste nechtěl jít pryč?
Ne. Akorát jednou jsem měl nabídku z Ruska z Magnitogorsku. Ani nevím, proč to selhalo. Asi jsem nechtěl.
A co Česko?
Od osmnácti jsem byl pět roků v zámoří, pak se mi nikdy nikam nechtělo. Nic mi ve Zlíně nechybělo, neřešil jsem to. Ani jsem neměl nabídku. Nemám agenta, dělám ho sám sobě. Nikdo nevolal mně ani agentovi. A kdyby volal, stejně by mi to agent neřekl.
Jako obvykle jste nejproduktivnější obránce Zlína, ale letos jste ještě neskóroval. Štve vás to hodně?
Dal jsem už dva góly. S Pardubicemi mi ho neuznali. S Boleslaví jsem ho taky dával, ale Béďa Köhler pak řekl, že ho tečoval. Takže v deníčku mám dva. Čekám, ale i Jarda Jágr čekal osm zápasů a já nejsem Jarda Jágr. Když budu čekat jednadvacet zápasů, nic s tím nenadělám.
Poslední dvě utkání vám nevyšla, ale jinak máte za sebou výborný vstup do sezony. Co za ním je?
Hodně tomu pomohl Petr Čajánek. Nejenom na ledě, ale i v kabině. Vnáší náboj do zápasu, je zapálený. Pětky máme poskládané tak, že i třetí a čtvrtá jsou vyrovnané.
Pomůže vám to k úspěšné sezoně?
Já se vždycky držím při zdi. Nejprve se chci vyhnout baráži, pak být v desítce a nakonec v šestce. Jdeme dobrým směrem, ale máme na čem pracovat. Ve španělské fotbalové lize dávali hobla trenéru Levante, že vedou. Na konci sezony ho určitě nedostane. My teď do vzduchu nikoho nevyhazujeme, ale rád bych, aby to tak na konci sezony bylo.
