Byl krásný slunečný den, za nimi už se další hokejisté z týmu chystali na golf. Oni dva ale seděli za stolem a starší z nich říkal: „Co si budeme povídat, kruh se uzavírá.“
Právě v Mladé Boleslavi začal František Výborný koncem 80. let svou úspěšnou trenérskou kariéru - má tři česká zlata, k tomu pět titulů jako hráč. A v Boleslavi hokejově povyrostl i jeho syn David, pětinásobný světový šampion. „Až David skončí tady, už asi hrát nebude. A já už taky nebudu nikde trénovat,“ říká Výborný senior.
Za týden začíná nový ročník extraligy, Boleslav je v ní nováčkem a duo Výborných patří k nejzajímavějším personám ligy. Mluvili o hokejových začátcích, o trénování potomků i o tom, jak potkali Wayna Gretzkého.
Otec právě tady začal s trénováním. Začne tady i syn?
David: Mě by to nebavilo, třeba s dětmi určitě ne.
František: Ale zatím není všem dnům konec. Trénování ho sice nebere, nechtěl by se tím živit, ale má cit pro hru, umí ostatním říct správné věci, takže by platný byl.
D: Tak koukám, že mi táta může dělat agenta a někam mě upíchne.
Je asi snazší mít tenhle postoj, když má člověk vyděláno z NHL. To za vašich let nebylo a trénování byla pro hokejistu na sklonku kariéry ideální práce, že?
F: Přesně. A pak jste se klepal, že vás vyhodí, protože jste potřeboval peníze pro rodinu. Kluci z NHL jsou nezávislí. Nemusí být vystresovaní, jestli nepřijde majitel a neřekne: Hele, zítra už nechoď.
D: Proto až skončím, tak si dám oraz. Pak uvidím, jestli se k hokeji nějak vrátím, jestli mě zase chytne.
To vy jste Davida trénoval odmala.
F: Ale nevědomky. Byl jsem v Jihlavě, kde to byla v 80. letech úžasná doba. Hrál jsem s Holíkama, Suchým, Augustou, děti jsme měli v předškolním věku a všechny se po našem tréninku scházely na zimáku. Plácaly se na ledě, nikdo je nedriloval, neřval na ně.
Tak jak se to dnes často děje.
F: A taky proto jsou z nich tak vynikající hokejisti. Dnes na dětském tréninku vidíte, jak jim ukazují systém hry, kdo kam smí najet. Vyprchává z nich hravost. Ano, hokej se změnil, ale pro tituly z Davidovy generace byl tohle dobrý vklad.
Dá se kariéra syna naplánovat? Tak jak to udělal otec nadějného Zachy, který se od jeho narození rozhodl vychovat dítě pro NHL.
D: Podle mě nedá. Poznal jsem to na svém klukovi - vzal jsem ho třikrát nebo čtyřikrát na hokej a viděl, že z něj hokejista nebude. Že nemá zájem. Než aby z něj byl průměrný, ať raději dělá to, co ho baví.
F: To David byl opak. Každé ráno se mnou chtěl do kabiny, já ho kolikrát ani nemohl vzít a on mi vlezl do auta. Sžíval se s tím nevědomě.
D: Já tam měl hokejku a vařečku a hrál jsem si jako doma v kuchyni. Byl jsem mezi dospělými, což byl pro malého kluka super pocit.
Takže dá se podle vás vychovat „na přání“ úspěšný hráč?
F: Dá se přitlačit a z průměrného hráče uděláte drilem velmi dobrého. Ale říct u kojence, že bude plejer, tak to ne. Nejdůležitější je, aby vás v pozdějším věku nemusel nikdo nutit. To je důvod, proč jsou Ručinští, Jágrové a Nedvědové tak úspěšní. Pořád jsou to hladoví kluci, a proto pořád hrají.
Byl táta coby trenér hodný?
D: Když jsem byl malý, tak moc ne. Spíš přísný. Byl na mě hodně důsledný, hlavně při zápasech.
Musel v pubertě zasahovat?
D: Já telecí léta neměl. Na pivo jsem si pak jako starší zašel, ale v dorostu, kdy se to lámalo, ne.
F: Já si jako táta vždy přál: Kdyby kluk hrál ligu. Pak: Nároďák, to by bylo něco. Vůbec jsme nesnili o NHL, vždyť David furt chodil, že chce být jako Makarov, Krutov a Larionov, chtěl hrát za CSKA Moskva. A když se vracel z Ameriky a z Ruska mu nabízeli velké peníze, tak už nechtěl. To jsou paradoxy.
D: V CSKA byli tehdy nejlepší hráči na světě. Pak jsem se Spartou hrál jednou proti Curychu, kde byl taky Krutov. Byl to splněný sen, jenže už měl takovou... No, nadváhu.
F: Ale ještě k té pubertě. David vyrůstal v Jihlavě, na malém městě. Pak v Boleslavi. Mohl jít do Sparty dřív, ale nechtěl jsem, protože mě lákadla Prahy strašila. Tak jsem si dal vnitřní cíl, že ho tam přitáhnu jako hotového hráče. Povedlo se.
Sám máte pět československých titulů s Jihlavou. Užil jste si víc úspěchy syna než ty své?
F: Určitě! Jsem na něj hrdý, i když jsem to navenek nedával znát. Pamatuji si, jak jsem byl nervózní, jestli se v roce 1996 dostane na mistrovství světa, jestli projde výběrem. Prošel a oni pak získali titul. A potom ještě další čtyři, i když ty už jsem si moc neužil.
Jak to?
F: Byl jsem tak nervózní, že jsem při zápasech raději sekal trávu. Ze zahrady křičím na manželku: Kolik to je? A ona - 1:2 prohrávají. Tak jsem sekal zase dál. Jemu možná ještě nedochází, co dokázal. Sám mám své medaile schované v šuplíku, ale ty jeho vystavuji. David není slavoman, aby říkal: Jsem pětinásobný mistr světa. Ale já jsem na to hrdý.
To jste musel být už v roce 1993, kdy Davida draftoval Edmonton a za vámi přišel Wayne Gretzky.
D: Měli jsme společného agenta, takže jsme se spolu fotili. Jenže pro mě stejně ti Rusáci byli pořád lepší hráči než Gretzky.
F: Přitom já proti Gretzkému hrál.
David Výborný z Mladé Boleslavi se raduje z gólu.
Víme. Na konci 70. let, kdy olympijský výběr nastupoval v Americe proti týmům z WHA.
F: Hrajeme v Edmontonu a tam potkám známého-emigranta, který mi říká: Viděls toho 17letého kluka, toho Gretzkého? Odkýval jsem to, ale že bych si ho nějak všiml... A on: Tak to bude nejlepší hokejista světa. Pak jsem to Waynovi na draftu říkal a on dělal, že si mě pamatuje, což je samozřejmě blbost.
Do vašeho rodinného klanu patří i Jaroslav Hlinka, váš zeť. Je dovoleno na oslavách mluvit o hokeji?
F: Teď už je to embargo. Když byli David a Jarda v rozkvětu, tak se řešil jen hokej. Známí to hltali, chtěli zajímavosti. Teď už říkáme: Ne! Už bylo fakt přehokejováno.
Je pro vás pořád zvláštní jít do boje po boku jako táta a syn?
F: Je to taková třešnička. David mi pomohl i jako trenérovi. Když jsme se sešli ve Spartě, on patřil k tahounům, já byl mladý a nezkušený kouč, který dělal chyby. Byla tam symbióza, stoupali jsme oba.
Davide, musíte tátu někdy krotit: Neblbni, praskne ti cévka?
D: On se často nerozčilí, ale když už, stojí to za to. Ví, kdy má zařvat, kdy má jít za hranu. Takže ho nechávám.
