Psal se rok 2011 a tahle souhra okolností přiměla pětinásobného mistra světa, aby si ještě prodloužil hráčskou kariéru. Následoval přestup do Mladé Boleslavi, kde válel až do letošního jara.
Loučil se sice smutně: z ledu ho odnášeli na nosítkách s poraněným kolenem. Lítost však necítí. „Tak to neberu, spíš jsem si sezonu užíval, protože jsem dopředu věděl, že je poslední. Chtěl jsem končit už tu předchozí, tohle byl bonus.“
Noha už je sice v pořádku, ale Výborného to na led netáhne. Výstroj mu leží v garáži, mnohem raději si chodí obden zaběhat, aby nepřibral, což je častý problém u bývalých hokejistů. U Výborného je tahle činnost téměř povinná, protože má rád pivo a víno.
Nová role má pochopitelně vliv na celkový život, který se mu hodně změnil. „Hokej jsem hrál, abych zabezpečil rodinu. To se mi povedlo, navíc jsme všichni zdraví, to je úplně nejvíc, co mám na světě.“
Výborný má v pozici sportovního manažera navzdory nulovým zkušenostem značnou výhodu ve velkých známostech. „Jsem ve věku, kdy mí bývalí spoluhráči i protihráči dělají podobnou práci jako já, takže mi je stačí obvolat. Vyjdeme si vždycky vstříc,“ vypráví.
I díky tomu dokázal vyřešit nepříjemnou situaci, kdy mu brankář David Rittich nečekaně oznámil, že odchází bojovat o místo v NHL. „To byla trošku podpásovka. Kdybych dopředu tušil, že se něco takového chystá, připravil bych se. Takhle už moc gólmanů k dispozici nebylo.“
Boleslav nakonec přivedla Fina Tarkkiho, jelikož s ním hráli bývalí spoluhráči Výborného. Největší slovo měl však Petr Hubáček, jenž ho ze svého působení ve Finsku znal.
Dalším obrovským benefitem je, že všechny příchody a odchody konzultuje se svým otcem, kterým je boleslavský trenér František Výborný. „Nejvíc práce jsme měli hned po play-off, v létě už to bylo v klidu. Líbí se mi, že nemusím být na zimáku, ale můžu řešit věci na dálku,“ pochvaluje si Výborný.
Jaký rozdíl oproti slovům Martina Straky, který coby majitel Plzně vzpomínal s nostalgií na hráčská léta, kdy se o nic nemusel starat. Jeho bývalý parťák z reprezentace s úsměvem reaguje: „Stráču jsem viděl nedávno, byl hubený a vypadal hodně dobře. Takže nevím, jestli má nějaké nervy.“
Zdá se, že Výborný životní přechod zvládá v pohodě a rozhodně to nevypadá, že by ho to táhlo zpátky k ledu. Při dotazu, jestli by v budoucnu nechtěl být trenérem, s jistotou odvětí: „Vůbec, to by nebylo pro mě, jelikož bych po klucích vystřelil golfáka nebo odešel. Na to já nemám nervy a trpělivost.“
