"Všechny zápasy byly tehdy vyrovnané, přesto jsme vyhráli 3:0. Takže moje vzpomínky jsou příjemné," pousmál se Balaštík, který se chce radovat také letos.
"Koho by nelákalo vyhrát? Už nejsme nejmladší a nevíme, kolik společných šancí ještě budeme mít. Letošní play-off bereme jako obrovskou výzvu," dodal jedenatřicetiletý útočník.
Vzpomenete si i na vzájemný duel ve finále 2005, kdy jste prohráli 0:4 na zápasy?
Vzpomenu, ale moc se o tom nebavíme. Kolik máme v mužstvu pamětníků? Moc ne. Lešoun (Petr Leška) tehdy kvůli zranění nehrál. Ale to už je pryč, už nás to nezajímá.
Jak těžkým protivníkem budou Pardubice letos?
Začal bych tím, že jsou obhájci titulu, kteří za sebou mají dvanáct vítězných zápasů v řadě. To je pro nás trošku znepokojující. Hrají proti sobě čtvrtý s pátým, takže se dá očekávat vyrovnaná sérii. Svědčí o tom i výsledky základní části, v níž jsme dvakrát vyhráli i prohráli.
Oba soupeři uspěli venku. Není pro vás nevýhodou, že začínáte doma?
Šlo o souhru okolností. Považuju za výhodu začínat doma před sedmi tisíci diváky v zádech, než aby na nás deset tisíc lidí v Pardubicích pískalo.
Můžete se vůbec něčím překvapit?
Hlavně chceme dobře začít úvodní třetinu úvodního zápasu. Jsou to maličkosti a z nich se bude skládat první zápas i celá série.
Hlavním faktorem v play-off jsou brankáři a přesilovky. Kdo je na tom lépe?
Těžko říct, na čí straně bude výhoda. Oni mají silnou dvojici Růžička, Svoboda, my zase Tomáše Dubu s Jakubem Sedláčkem. Je to vyrovnané. Budu si přát, aby naši brankáři měli o něco víc štěstí.
A co přesilovky? V poslední době vám moc nešly. Trénujete je hodně?
Přiměřeně. Ale zkoušíme rozšířit varianty, které hrajeme. Například se jinak rozestavujeme.
Pardubice v základní části nezvládaly nájezdy, prohrály šest rozstřelů ze sedmi. Budete na to spoléhat?
Podobná bilance se v play-off maže. My jsme loni měli úspěšnou sérii v základní části, ale důležitý třetí zápas na Slavii jsme na nájezdy prohráli. I když je to klišé, musím připomenout, že se začíná od nuly.
Proti Pardubicím se vám střelecky vždycky dařilo. Je to váš oblíbený soupeř?
V minulosti býval. Uvidíme, jak to bude dál.
Býval? Vždyť letos jste právě v Pardubicích vstřelil gól, jímž jste se stal členem Klubu hokejových střelců.
Sice to bylo v letošní sezoně, ale taky je to minulost. Ale možná mi to dodá sebevědomí.
Čím to, že pardubická hra vám tak sedí?
Neřekl bych, že mi sedí jejich styl. Spíš se mi dobře hraje na jejich zimáku. Ale tam se hraje každému dobře, mají hezkou diváckou kulisu.
Na kterého pardubického obránce si musíte dát největší pozor?
Mají šest sedm beků na stejné úrovni, prim hraje František Kaberle. Je zkušený, nikam se nežene. Hraje spíš pozičně, umí číst hru. Ale jejich síla je také ve vyrovnanosti obranných dvojic.
V loňském čtvrtfinále se Slavií jste vstřelil osm gólů v šesti zápasech, přesto jste vypadli. Je to velké varování?
Byl bych nerad, abychom zase vypadli, ale je to sport. K němu patří vítězství i porážky.
Co děláte pro to, abyste měl stejnou formu jako loni?
To jde těžko naplánovat. V přípravě na čtvrteční zápas udělám všechno na sto procent, abych ho zvládl. Co bude dál, to nechci předjímat. Zajímá mě jenom čtvrteční zápas.